Petr Schwarz: Do roka a do dne... Ale kterého?

Města a obce čekají na dohodu státu s církvemi už dlouhé roky. Pro ně to opravdu je jedna z největších priorit, na této dohodě často visí jejich možnosti rozvoje. Mají totiž v držení desetitisíce hektarů pozemků, se kterými nemůžou nyní nakládat, a mnoho nadějných projektů proto musely odpískat hned na začátku.

¨Jsou to pozemky, které kdysi církvím patřily, a teď jsou do vyřešení sporů zablokované. Měly by sice obcím zůstat, ale ty zatím s těmito pozemky nemohou nic dělat. Na začátku léta Ústavní soud odmítl příslušný zákon zrušit, a padla tak i „naděje“, že by se církve takto vyšachovaly ze hry. Naopak Ústavní soud konstatoval, že stát se chová protiústavně, když v této otázce dlouhodobě prakticky nic nedělá. Tehdy ještě budoucí premiér Nečas, který právě sestavoval novou vládu, reagoval okamžitě slovy, která jsme slyšeli i tento týden – tedy, že pro jeho vládu bude tato otázka jednou z klíčových priorit.

Petru Nečasovi se celkem dá věřit, že to myslí vážně. Nejen v tomto případě jsou ale něčí dobré úmysly málo. A že nebude slib jednoduché splnit se ukázalo ještě při sestavování vlády. Všechny koaliční strany sice deklarovaly, že chtějí rychle problém uzavřít, poněkud ale nebyly schopny přijít na to, jak vlastně. A už vůbec ne se na způsobu řešení shodnout. Věci veřejné do toho vnesly ještě větší zmatek svou vlastní ideou, že církvím by se vrátily pouze sakrální budovy, tedy ty, které používají k bohoslužbám, a ostatní majetek by se vložil do jakéhosi fondu, ze kterého by se platil provoz církví.

Výsledkem byl fakt, že proklamovaná klíčová priorita se v programovém prohlášení vlády ocitla na pěti řádkách v úplném závěru kapitoly o kultuře - i například po změnách ve způsobu volby členů mediálních rad. Obecná formulace několika v textu utopených vět navíc dává jasnou představu, že v tom, jak vyrovnání státu a církví řešit, vládní koalice moc shody nenalezla. Že vyrovnání státu s církvemi a nastartování jejich nového vztahu je neodkladné, mluví víceméně všechny vlády už dvacet let. Skutečné chuti k tomu ale bylo vždy dost málo. Takzvané církevní nároky naopak už po léta slouží jako vítaný terč pro všechny populisty, kteří potřebují v dané chvíli podporu davu. Neustále se připomíná, že provoz církví hradí stát, že nejsou schopny se sami o sebe postarat, a že vlastně pořád jen něco chtějí.

Ve skutečnosti současný stav škodí nejvíce právě církvím. Hned od listopadu se chtěly a v mnoha případech i začaly připravovat na to, že budou fungovat opět nezávisle na státu, tak jak tomu bylo předtím, než jim komunisté zabavili veškerý majetek a „na oplátku“ přislíbili, že se o fungování církví finančně postarají. Řešení situace však nepřišlo celých posledních dvacet let. Dnes je velká část veřejnosti naladěna silně proticírkevně. Dohoda mezi státem a církvemi z roku 2007 byla už přijata dosti negativně, levicová opozice ji odmítla a nakonec jí poslední ránu zasadil poslanec ODS Tlustý se svými nesplnitelnými požadavky. Především se ale tehdy vládě nepodařilo vysvětlit, že ony ohromné sumy v miliardách, které měly církve dostat oplátkou za to, že postupně přestanou být placeny ze státního rozpočtu, nejsou ničím, co si církve neoprávněně nárokují.

Uzavřít už rychle dohodu mezi státem a církvemi je velice důležité – pro stát, církve, obce. Tedy potažmo pro všechny. Nový ministr kultury Besser se nechal slyšet, že by teď jednání mohla být úspěšná, protože rovněž nový primas český arcibiskup Duka je prý konstruktivnější než jeho předchůdce Vlk. Jinými slovy, kývne na menší sumu. Církve jsou letitými průtahy tlačeny do situace, aby byly ochotny kývnout téměř na cokoli. Nekonečné spory o majetek proti nim obracejí veřejnost a ony ztrácejí čím dál rychleji svůj kredit.

Nečasově vládě se ale zase bude mediálně špatně obhajovat, že při bolestivých škrtech v rozpočtu by měly církve dostat vůbec něco, zvláště když před třemi lety racionální vysvětlování, že dohoda je pro stát ve skutečnosti výhodná, bylo přehlušeno emotivními výkřiky často jak vystřiženými z Rudého práva padesátých let. Pokud by se tedy podařilo této vládě uzavřít vzájemně výhodnou dohodu, po které by se stát zbavil svých závazků vůči církvím a církve by se naopak nemusely bát okamžitého finančního vykrvácení, byl by to bezesporu úspěch hodný obdivu. Přestože by si asi příliš potlesku nevysloužil.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.