Petr Honzejk: Petr Fiala volebně interpretačním kreativcem
Existují různé stupně povolební interpretační kreativity, ale nutno říci, že Petr Fiala se po druhém kole senátních voleb ocitl zcela mimo stupnici. Jeho tvrzení, že výsledek koaličních stran zase není tak špatný, protože dohromady získaly víc mandátů než hnutí ANO a ODS si udržela nejsilnější senátní klub, je sice věcně pravdivé, ale z pohledu dynamiky vývoje české politiky nejde o nic jiného, než o radikální lhaní si do kapsy.
Fakt je ten, že jednoznačným vítězem voleb je formace Andreje Babiše, která potvrdila, že je na cestě do výšin, o kterých se jí ještě nedávno ani nezdálo.
Čtěte také
Hnutí ANO především vůbec poprvé prolomilo to, co se dá nazvat senátním prokletím. Ze sedmadvaceti křesel, které byly ve hře, jich získalo celou třetinu. Zatímco v minulosti to bývalo tak, že se proti kandidátům hnutí ANO, kteří prošli do druhého kola úspěšně, spojovali voliči všech liberálních stran, takže ANO ve finále jen paběrkovalo, tentokrát jim to zjevně už tolik nestálo za to.
Do jaké míry se na tom podílí obecná nespokojenost s vládou a jak k tomu přispěla vládní krize, kterou si Petr Fiala ne zcela moudře pořídil odvoláním Pirátského předsedy Ivana Bartoše právě před druhým kolem senátních voleb, se lze dohadovat. Faktem je, že ANO poprvé získalo nejvíce mandátů ze všech partají, v senátu nejvíce posílilo a musí se s ním počítat už i v horní parlamentní komoře, kde má nově třetí nejsilnější klub.
Situace je zlá
Skutečnost, že si vláda udržela senátní většinu, je pro ni opravdu hodně slabá útěcha. Před volbami měla koalice v senátu takovou převahu, že by většinu udržela, i kdyby do letošních voleb do třetiny horní komory její strany vůbec nenastoupily. ANO zaznamenalo skutečný průlom; úspěch populistů v senátních volbách je kvalitativní změnou v české politice, ať si Petr Fiala a spol. říkají, co chtějí.
Čtěte také
Jsou tu jen dvě drobná pozitiva, které snad můžou vládní strany reálně vidět. Zaprvé převaha ANO ještě není plošná. Babišovi kandidáti a kandidátky vítězili převážně v chudších a strukturálně postižených regionech – na severu Čech, na Ostravsku, v pohraničí. Tam kde se žije lépe, v největších městech, v Brně v Praze a v prstenci kolem ní, si koalice udržela převahu.
Zadruhé je vidět, že strany, které je možné bez obav nazvat demokratickými, postaví opravdu silnou osobnost, mohou populisty porazit i v chudších oblastech. Je to vidět napříkald na vítězství politologa Stanislava Balíka na Šumpersku či Přemysla Rabase na Chomutovsku.
Ale to je z drobných plusů pro vládní strany tak všechno. Možná bychom mohli přidat ještě neúspěch extrémnějších formací, KSČM a SPD nezískaly ani jeden mandát, ale to není nic překvapivého. Jejich voliči k senátním volbám většinou nechodí a dvoukolový většinový systém jim extrémně nepřeje. Takže z jejich standardního senátního neúspěchu nelze vyvozovat vlastně nic.
Pro Petra Fialu a spol. je situace zlá především proto, že senátní volby potvrdily, že vládní strany ztrácejí na úkor ANO napříč všemi volbami, které se v Česku za dobu existence Fialova kabinetu konaly. Andrej Babiš posílil postupně v obcích, europarlamentu, krajích a nyní i v senátu.
Dynamika vývoje nálad voličů je jednoznačně na jeho straně. A co to znamená pro budoucnost, to je zcela jasné. Když se nestane něco neočekávaného, přidá ke čtyřem posledním volebním vítězstvím i to klíčové – a po říjnu 2025 nakráčí triumfálně zpět do Strakovy akademie. A potom už Petru Fialovi ani výjimečná kreativita při interpretaci volebních výsledků pranic nepomůže.
Autor je komentátor Hospodářských novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
