Petr Holub: Zemřel největší východoněmecký autor Erich Loest

Dnes se na titulní stránky německých novin dostala zpráva o tom, že včera v podvečer ve svých sedmaosmdesáti letech spáchal sebevraždu skokem z druhého patra univerzitní kliniky v Lipsku.

Patří ke zvláštnostem protikomunistického odporu v zemích východní Evropy, že v jedné zemi neznají významné bojovníky za svobodu ze sousední země. To se stalo Loestovi v Česku, kde dosud nevyšla jeho jediná kniha. Přesto se sluší, aby také Češi věnovali legendárnímu autorovi aspoň vzpomínku.

Loest zblízka poznal oba totalitní režimy, které Německo ovládly v minulém století. Ve svých osmnácti, rok před koncem války, vstoupil do NSDAP a o rok později byl nasazen jako werwolf proti Američanům. Se štěstím přežil a své zkušenosti na rozdíl od západoněmeckého kolegy Güntera Grasse nikdy netajil.

V jednadvaceti se stal členem strany východoněmeckých komunistů SED a začal publikovat. V roce 1957 byl zatčen za kontrarevoluční činnost a sedm let strávil ve známém vězení Bautzen-II. Po propuštění začal psát pod pseudonymem detektivky.

V roce 1977 napsal knihu Es geht seinen Gang, což v překladu znamená asi Jde to svou cestou. Po její publikaci se stal znovu nepřítelem režimu a o dva roky později byl donucen k emigraci na západ. Po převratu se vrátil do Lipska.

Pro člověka, který nežil v dobách komunismu, je dnes nepochopitelné, co se vlastně cenzorům na nejslavnější Loestově knize nelíbilo. Popisuje příběh obyčejného inženýra Wolfganga Wülffa, který se dostane do konfliktu s policií při rockovém koncertu. Tím si zkazí kariéru a opustí ho žena. Nový život začne jako dělník, který s novou ženou najde svou úroveň konzumu, bydlí v paneláku a každý večer sleduje televizi.

Na první pohled o nic nešlo. Loest však popsal přesně mechanismus, kterým nakonec došlo k rozpadu komunistického systému a kterému nezabránila ani dobře zorganizovaná státní bezpečnost.

Ve chvíli, kdy inženýr Wülff rezignoval na kariéru i členství ve straně a kdy se stal obyčejným dělníkem bez naděje na další postup, tak vzal všemocnému státu jakoukoli možnost, aby ho řídil a kontroloval. Nic totiž po státu nechtěl. Ve chvíli, kdy by tuto strategii následovala většina východních Němců, tak by se stal důmyslný represivní systém samoúčelným a zbytečným a nakonec by se rozpadl. To se také dvanáct let po publikaci knihy stalo.

Lepší analýzu komunistického režimu a jeho neodkladného zániku nenapsal nikdo v Německu a zřejmě ani jinde ve východním bloku.

Loestovy knihy se prodávají a jeho nejslavnější román Es geht seinen Gang se stal inspirací ke stejnojmenné, prý kultovní stolní hře. Na ní si mohou hráči již od osmi let vyzkoušet, jak se ve východním Německu budovala kariéra, kdy bylo nutné kvůli kariéře vstoupit do strany i jak se mohl člověk dostat na šikmou plochu.