Petr Holub: Také ČNB bez důvěry

V každém případě je jisté, že Česká národní banka špatně načasovala svou devizovou intervenci, s jejíž pomocí snížila hodnotu koruny. Rozhodla o ní sedmého listopadu, tedy dva dny poté, co PPF podle médií oznámila nákup rozhodujícího balíku akcií české pobočky společnosti Telefónica. PPF platila za českou Telefónicu v korunách, logicky se tedy nabízí spekulace, podle níž na snížení kurzu vydělala. Možné by to bylo, kdyby měla částku na nákup podniku připravenou v eurech.

Klíčovým argumentem proti této spiklenecké teorii je předpoklad, že transakce mezi PPF a Telefónicou byla proti kurzovému riziku zajištěna a že se jí tedy změna kurzu nedotkla. To se skutečně dá předpokládat. Objevuje se také další argument, podle kterého je nemyslitelné, aby centrální banka pracovala v žoldu nějaké firmy, byť to je nejbohatší česká firma.

Tento argument už je zajímavý, protože poukazuje na hodnoty, na kterých stojí samotný český stát. Centrální banka je něco jako Ústavní soud, tedy instituce, kterou není možné podezírat, že slouží soukromým zájmům. Tyto hodnoty, které určují samotné principy veřejného života, by nikoho ani nenapadlo porušit.

Potíž je v tom, že při takovém argumentu každého člověka napadne, že porušit jde všechno. Svědčí o tom zkušenosti z posledních dnů. Policie vtrhla do energetické firmy ČEZ, největšího státního podniku, a podle mluvčího samotné firmy prověřuje, jestli ČEZ neuzavřel nějaké obchody, které by ho poškodily. Jinými slovy, manažeři mohli svými transakcemi poškodit státní podnik ve prospěch nějaké soukromé firmy. Nejvyšší soud nedávno pomohl obviněným poslancům tím, že rozšířil jejich imunitu nad míru, která je přípustná v jakékoli jiné zemi Evropské unie. Policie má najednou dva prezidenty a ministr vnitra v demisi Martin Pecina se bůhvíproč snaží, aby jeden nahradil druhého, který funkci skutečně vykonává. Ministr tvrdí, že chce pouze napravit bezpráví, ovšem otázka zní, proč nenechá problém ministrovi, který na jeho místo nastoupí třeba už za měsíc. I v tomto případě se přesto dá spekulovat, jestli za tím nejsou něčí soukromé zájmy.

Nakonec samotná vláda nevznikla s podporou parlamentu. Je možné se tedy ptát, komu slouží, když ji nepověřila tuzemská veřejnost.

ČEZ, Nejvyšší soud, policie a vláda jsou přece také důležité instituce, přesto je možné zpochybnit legitimitu jejich fungování. Proč by se měla podezření vyhýbat České národní bance.

Na všech spekulacích a podezřeních není důležité, jestli jsou pravdivé. Důležité jsou myšlenkové základy, ze kterých vycházejí. Vzniká prostě obava, že tento stát i všechny jeho důležité kroky řídí soukromé osoby, které chtějí přijít bez námahy k velkým ziskům. Pro Českou národní banku to znamená vzhledem k časové shodě oslabení koruny a transakce s Telefónicou chůzi po minovém poli, pro společnost to znamená, že nedůvěra ovládla celý veřejný život.