Petr Holub: Druhá nejlepší ekonomika v Evropě

Vzhledem k neustálému varování vládních politiků, že zemi hrozí státní bankrot, zní tato zpráva přímo neuvěřitelně. Proto se také vláda k tak dobré vizitce ani nehlásí, protože se při své snaze o drastické škrty dostává do podezření, že je papežštější než papež. Naopak odbory zdůrazňují, že škrty v sociální oblasti jsou zbytečné, protože nám ta legendární řecká cesta nehrozí ani v nejmenším. Pro přesnost dodejme, že Řecko je v žebříčku Barclays na předpoledním místě a ještě za ním je Libanon.

Nutno ovšem upozornit, že v žebříčku Barclays nehraje hodnocení rozpočtového deficitu úplně rozhodující roli a navíc do něho očekávané snížení schodku započítalo. Proto stojí za to vysvětlit, proč jsme podle uznávané banky tak dobří.

Česká republika se dostala na žebříčku tak vysoko prostě z toho důvodu, jak dokáže financovat nejen veřejný sektor, ale celou ekonomiku. Stát i jeho rozpočet totiž závisejí na výkonu domácích firem a domácí spotřebě. Pokud domácí ekonomika prosperuje, vybere se také dost daní. Pokud příjmy státu klesají, tak si musí půjčovat, zčásti v zahraničí. V cizině si mohou půjčovat také firmy a jednotlivci a pokud dluhy příliš vyrostou, může nastat problém při jejich splácení. To právě prožívá Řecko a zažili to i Maďaři a Lotyši.

Také Češi si půjčují, zatím však v mnohem menší míře a zahraniční dluhy se týkají pouze státu.

Dluhy v cizině se dají vyrovnat tím, že tuzemské podniky exportují do ciziny a zahraniční firmy naopak v Česku investují. Negativní alternativou je situace, kdy se výrazně víc dováží a kdy zahraniční investoři stahují své zisky. Tento špatný scénář zažili Češi v roce 1997, kdy u nás začala první vážnější polistopadová krize.

Rizika podobného vývoje se v Česku objevily opět v roce 2008, kdy zahraniční firmy znovu začaly stahovat své zisky. Z Česka odešlo o 7 miliard eur víc, než sem přišlo, a tento stav se dlouho nedá vydržet. V takových případech hrozí, že deficit bilance se zahraničím musí státní rozpočet vyrovnávat nákupem cizí měny a snadno se tak může stát obětí finančních spekulantů.

Čechům tentokrát na rozdíl od roku 1997 pomohl přebytek zahraničního obchodu, který v roce 2008 dosáhl čtyři miliardy eur. V následujícím roce cizinci své investice stahovali stejným tempem, platební bilance českého státu se ale zlepšila díky ještě vyššímu přebytku v zahraničním obchodě. Také letos největší problémy odvrátí zahraniční obchod, navíc do Česka přece jen začaly proudit zahraniční peníze.

Příliv cizích peněz má ovšem svou temnou stránku. Například v červenci Češi dostali z ciziny 30 miliard korun, tedy stejnou částku, kterou zahraniční firmy odsud vyvezly. Z těchto třiceti miliard tvoří ovšem celou polovinu peníze, které si český stát půjčil v zahraničních měnách. Ovšem stav tuzemských financí je ve světovém srovnání natolik dobrý, že Česko nemá problém půjčovat si relativně lacino. Navíc část peněz půjčila Evropská investiční banka s tradičně nízkými úroky.

Česká pozice je tedy stabilní a právě to investiční banka Barclays a vůbec světové finanční kruhy oceňují. Rizika jsou v tom, že přebytek zahraničního obchodu klesá a také že si není možné půjčovat donekonečna.

Železná logika finančníků tak dává paradoxně za pravdu úsporným vládním plánům. Svět je málo stabilní a není možné podceňovat byť zatím nevelká rizika dalšího vývoje. Nejsme na tom tak dobře, abychom si mohli dovolit utrácet, přinejmenším do té doby, než se příliv zahraničních investic obnoví na úroveň let 2005 až 2007.

Na druhé straně finančníci svět příliš zjednodušují a občas přehlédnou podstatné problémy, jako například v bance Lehmann Brothers. Ta měla předloni to nejlepší hodnocení, nakonec ale stejně zkrachovala a způsobila tak největší finanční krizi od třicátých let minulého století.

Češi jsou značně závislí na obchodech s cizinou a na zahraničních investicích. Vzhledem k tomu je třeba tvrdě šetřit, abychom v ekonomických bilancích obstáli. Otázka však zní, jestli právě tuto závislost na zahraničním kapitálu ještě posilovat. Což se právě vládními úsporami činí. Snižuje se totiž domácí spotřeba, aby bylo možné financovat budoucí investice do exportu. Pak není možné vyloučit, že se potíže s odlivem zahraničních financí v brzké době zopakují a tento otřes bude pro tuzemskou ekonomiku logicky ještě silnější.

Právě proto je třeba sledovat i druhou strategii, která by posílila čistě domácí ekonomiku, tedy zpracovatelský průmysl s domácím odbytem a také zemědělství a některé služby.Analýza Barclays nepřímo upozorňuje, že se otevírá prostor i tímto směrem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.