Petr Holec: Nejsme jako Babiš, jen děláme to, co Babiš. I Fialova vláda nakonec mrazí platy politiků

8. leden 2022
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ministr vnitra Vít Rakušan, premiér Petr Fiala, ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka a ministr zdravotnictví Vlastimil Válek po jednání vlády

Když dva dělají totéž, nikdy to není totéž. Když Babišova vláda i předchozí sněmovna před volbami schválily zmrazení platů politiků, zrušili to tehdy opoziční a nyní vládní senátoři s tím, že jde o laciný předvolební populismus. Takže když teď zmrazení platů politiků schválila i Fialova vláda, je to laciný povolební populismus? 

Svým způsobem je i není, stejně jako v případě Babišovy vlády. Ta chtěla platy politiků zmrazit na pět let s tím, že se nyní i lidem „mrazí“ většinou výrazně nižší reálné platy kvůli inflaci a rostoucím cenám energií. A ve volbách za to „populisticky“ případně slíznout nějaké procento hlasů, protože vysoké platy politiků veřejnost dráždí už od doby, kdy si je krátce po pádu komunismu štědře nastavili.

Čtěte také

Fialova vláda chce pro změnu platy nejen politiků, ale i soudců a státních zástupců zmrazit pouze na rok i kvůli tomu, že nyní snižuje zvýšení platů státních zaměstnanců, které jim schválila Babišova vláda. A přitom chce „populisticky“ tlumit jejich odpor, který záhy vypukl – už se ozvali odboráři i soudci, kteří už si předtím ve stejné věci „vysoudili“ ústavní precedent. 

A s nimi i senátoři vládních stran, kteří řekli, že tentokrát zmrazení platů ústavních činitelů schválí, když to navrhuje jejich vlastní vláda.

Co na to Schillerová a Okamura?

Pravda, někteří už podruhé. Návrh Babišovy vlády i s jejím argumentem totiž předtím podpořila třeba lidovecká senátorka a první místopředsedkyně KDU-ČSL Šárka Jelínková. To jiní senátoři v sobě naopak náhle našli takovou rétorickou kreativitu, že by na ni teď určitě radši zapomněli.

Čtěte také

„Buď chceme garantovat adekvátní odměňování představitelů státní moci, nebo dáváme najevo, že si vláda neváží jejich práce,“ řekl tehdy senátor za ODS Vladislav Vilímec. Za Vilímcem jinak není moc velkých slov, nyní by se na to ale měl přeptat vlastního premiéra. Jeho vládní pětikoalice si totiž mohla odpustit zbytečné „antibabišovské“ cvičení.

V obojím případě jde o správnou politickou symboliku, která sice díry ve státním rozpočtu nezalepí, vysílá ale lidem „signál“, jak by jistě řekl Fiala, milovník signálů: Jsme v tom s vámi. Tedy: téměř. Jedním z argumentů proti zmrazení platů hlavně poslanců a senátorů bylo, že nejsou vzhledem k průměrnému platu v Česku nijak vysoké. Možná ne oficiálně, reálně ovšem ano. Měli bychom proto skončit s touhle předstírací fraškou.

Čtěte také

Už od dob raného Bohuslava Sobotky a jeho nákupu bytu za poslanecké náhrady totiž víme, že si naši zákonodárci prostě automaticky počítají k platu i všechny možné příplatky. I bez funkcí v mnohdy zbytečných výborech, které si ve sněmovně i Senátu stále velkoryseji rozdávají, tak berou spíš 130 tisíc korun než často zmiňovanou základní „almužnu“ 90 tisíc korun. A to fakt není na žádný inflační hlad.

Zmrazení platů mají poslanci projednat příští týden, a jak už v České televizi ukázali exministryně financí za ANO Alena Schillerová nebo šéf SPD Tomio Okamura, nabila tím Fialova vláda opozici. Okamura řekl, že zmrazení platů podpoří, zkusí ho ale prodloužit na celé volební období. To vládní politici budou najednou obhajovat víceméně to samé, co tady jen před třemi měsíci zamítli jako populismus.

Autor je komentátor serveru Info.cz 

autor: Petr Holec
Spustit audio