Petr Hartman: Smrt afghánského atentátníka míří k soudu
Čeští vojáci působili v Afghánistánu zhruba 20 let. Čtrnáct z nich přitom přišlo o život. Stali se obětmi nejrůznějších útoků včetně sebevražedných atentátů. Další desítky utrpěli více či méně závažná zranění.
Čtěte také
Nejen prožité utrpení, ale také neustálé ohrožení a potřeba spoléhat jeden na druhého, vytvořili mezi vojáky silná pouta. Ostatně jejich nadřízení opakovaně oceňovali, že dokáží fungovat jako jeden tým a vzájemně se podporovat. Třeba i v momentech, kdy ztratili nejbližší kamarády.
Týká se to také čtveřice vojáků, která sloužila společně s psovodem Tomášem Procházkou. Toho v roce 2018 zákeřně zabil a další jeho kolegy zranil 19letý mladík sloužící v afghánské armádě. Zmiňovaná čtveřice se spolu s Američany podílela na jeho výslechu. Afghánský atentátník po něm zemřel.
Zub za zub?
Svým způsobem se tak naplnilo rčení, zub za zub, oko za oko. Jen s tímto konstatováním celý případ neskončil. Bylo potřeba zjistit, zda šlo skutečně o zmiňovanou odplatu, nebo zda Afghánec přišel o život z nějakého jiného důvodu. Důležité bylo zodpovědět otázku, kdo a jakým způsobem případně odpovídá za jeho skon.
Po sedmi letech by měl celý případ skončit u soudu. Státní zástupce už obžaloval čtveřici českých vojáků.
Čtěte také
Za porušení povinnosti strážní služby a neposkytnutí pomoci u dvou z nich, případně za vydírání a neuposlechnutí rozkazu u dvou zbývajících, hrozí všem dlouholetý pobyt za mřížemi. Podle slov jejich obhájce všichni popírají, že by porušili zákony a vojenské předpisy. Za několik měsíců, možná let, se dozvíme, zda svůj postoj dokázali věrohodně obhájit před soudy.
Do té doby bude pokračovat polemika. V ní jedni tvrdí, že na mimořádnou situaci jde někdy reagovat způsobem, který nemusí odpovídat civilizovaným zvyklostem a platným zákonům. Do této kategorie podle nich patří zvolený tvrdý přístup k afghánskému atentátníkovi.
Pravidla platí pro všechny
Druzí oponují, že i v takto vyhrocených momentech by vyspělá demokratická společnost měla dbát na dodržování pravidel a zákonů. Pokud je někdo poruší, musí za to být potrestaný. Jakým způsobem, o tom by měl rozhodovat po vyhodnocení všech okolností nezávislý soud.
K němu nakonec nezamířil afghánský atentátník, ale čtveřice českých vojáků. Někdo to vnímá jako nespravedlnost, jiný jako logické vyústění této události.
Soudní proces by měl být spíše připomenutím toho, že česká armáda a její příslušníci musí fungovat profesionálně, což s sebou nese dodržování zákonů a předpisů. Byť v některých momentech se takto chovat není zrovna lehké, zvlášť tváří tvář násilné smrti kamaráda.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka