Petr Hartman: Ministr Rakušan by se už při výběru šéfa rozvědky neměl mýlit
Chcete-li být úspěšní, musíte být důvěryhodní. Jinak se nedostanete ke klíčovým informacím a nikdo s vámi nebude chtít spolupracovat. To je základní předpoklad kvalitního fungování tajných služeb. V případě Úřadu pro zahraniční styky a informace, zjednodušeně řečeno rozvědky, tomu tak vždy úplně nebylo.
Příklady lze nalézt v dávnější i bližší minulosti. Tak například bývalý náměstek této služby už delší dobu čelí trestnímu stíhání za machinace s jejím hospodařením.
Čtěte také
V době, kdy k tomu mělo docházet, procházela rozvědka různými personálními změnami a atmosféra uvnitř ní byla značně nervózní. Což nemohlo uniknout pozornosti cizích tajných služeb a mohlo to částečně snížit její důvěryhodnost.
Jedním z lidí, kteří měli situaci uklidnit, byl i nový náměstek Vladimír Posolda. Nakolik se o to snažil a jak se mu to dařilo, to vzhledem k charakteru služby nelze věrohodně ověřit. Faktem je, že po sporech s tehdejším ředitelem Markem Šimandlem z funkce odešel a zamířil na ministerstvo zahraničí. V poslední době se připravoval na diplomatickou misi. Asi ho v tu chvíli nenapadlo, že by se někdy měl do rozvědky vrátit.
Rozvědka úspěšná a důvěryhodná
Život velvyslance v Jordánsku mu zhatila nabídka ministra vnitra Víta Rakušana. Právě na jeho rozhodnutí záleží, kdo v čele Úřadu pro zahraniční styky a informace stane. Nepotřebuje k tomu souhlas sněmovního bezpečnostního výboru, tak jako v případě jmenování ředitele Bezpečnostní informační služby.
Čtěte také
Byť by měl svůj výběr konzultovat s různými experty i politiky, nese za něj osobní zodpovědnost. Dá se tudíž říct, že Vít Rakušan ukázal na Vladimíra Posoldu.
V zájmu ministra je, aby to byl výběr správný. Omyl si dovolit nemůže. Jednoho už se totiž dopustil. Do čela této služby po konci Marka Šimandla dosadil Petra Mlejnka. Člověka, který v té době neměl bezpečnostní prověrku na požadovaný stupeň. Což mu komplikovalo řízení této tajné služby a také vysvětlování svých kontaktů s podnikatelem Michalem Redlem.
Ten byl blízkým spolupracovníkem Radovana Krejčíře a nyní čelí obvinění v korupční kauze Dozimetr. Mlejnek se tím stal snadným terčem k ostřelování. Jeho pozice byla dlouhodobě neudržitelná. Zvlášť směrem ke standardnímu fungování rozvědky. Ta potřebuje nezpochybnitelné vedení a s ním spojenou důvěryhodnost. Proto musel Petr Mlejnek v jejím čele skončit.
Je důležité, že se jeho nástupcem stane člověk s platnou bezpečnostní prověrkou na stupeň přísně tajné. Zároveň jde o osobu, která měla v nedávné minulosti možnost nahlédnout do spletitých vztahů uvnitř této služby a má tudíž větší šanci situaci zklidnit, než by měl člověk dosazený zvenčí. V době válečného konfliktu na Ukrajině je v zájmu bezpečnosti České republiky, aby rozvědka byla úspěšná a tudíž musí být důvěryhodná. Její nastupující ředitel by to měl zajistit.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
