Petr Hartman: Francouzská tragédie a tuzemský boj proti terorismu

Zároveň se shodují v tom, že je proti terorismu potřeba bojovat. V neposlední řadě považují zavraždění francouzských novinářů za útok na základní principy evropské civilizace.

Pokud se po opadnutí rozjitřených emocí pokusí přejít od vyřčených slibů ke konkrétním činům, jejich jednota velmi pravděpodobně zmizí.

Nebylo by proto překvapením, kdyby zůstalo pouze u nejrůznějších proklamací a k zásadnímu posunu v boji proti terorismu by nedošlo. Většina politiků totiž upřednostňuje stranické zájmy a snaží se neztratit přízeň voličů.

Například v souvislosti s bojem proti terorismu nemalá část veřejnosti dává přednost tomu, aby se Česká republika do ničeho příliš nepletla a nebyla kvůli tomu vystavena odvetným útokům.

Čtěte také

Rovněž pohled na zapojení českých vojáků do mezinárodních misí není jednoznačně pozitivní. Smrt několika z nich při sebevražedném atentátu v Afghánistánu vyvolala také reakce typu, že nejde o hrdiny, kteří položili život za obranu hodnot evropské civilizace, ale o obyčejné žoldáky, kteří chtěli vydělat peníze.

Takovéto uvažování se míjí s realitou. Tou je skutečnost, že Česká republika není izolovaným ostrovem, ze kterého lze v bezpečí sledovat, jak se západní civilizace potýká s nejrůznějšími projevy terorismu.

Šéfredaktor francouzského časopisu Charlie Hebdo Stéphane Charbonnier zahynul během středečního útoku |foto: ČTK/AP, Michel Euler,ČTK

Utěšovat by se přitom neměli ani tvrzením, že Česku nehrozí bezprostřední ohrožení, jak sdělil médiím mluvčí Bezpečnostní informační služby.

Experti na boj proti terorismu totiž připouštějí, že se útokům typu zavraždění francouzských novinářů nedá jednoduše zabránit a že nelze odhadnout, kdy, kde a z jakých důvodů k nim dojde.

O tom, že islámský radikalismus není pouze problémem zemí s vysokým podílem muslimského obyvatelstva, svědčí důvodová zpráva k novele zákona o tajných službách.

V ní se objevují informace o tom, že do země proudí peníze k osobám, které lze považovat za islámské fundamentalisty. Tito lidé je mohou využívat k rizikovým aktivitám, které by mohly vést k růstu islámského radikalismu.

Nejenom z tohoto důvodu by se měla jednotnost tuzemských politiků projevovat rovněž v momentech, kdy je potřeba konkrétními činy podporovat spojence v boji proti nejrůznějším projevům terorismu. Slova, byť upřímně míněná, jsou málo účinná.