Petr Fischer: Věř jen světu, který si sám zfalšuješ!
Věřím jen statistice, kterou si sám zfalšuji, říkával prý Churchill. A filozof Hegel před ním zase tvrdil, že jsou-li fakta v rozporu s teorií, tím hůře pro fakta. Jsou to samozřejmě historické anekdoty, obě s trochu jiným myšlenkovým rozsahem, ale u obou se zdá, že více či méně pronikly do žhavé současnosti.
Žijeme přece – jak rádi to opakujeme, zdůrazňujeme, jako by jiná spojující pravda ani neexistovala – v post-faktické době, kdy se o realitu a její pravdivost netřeba hádat, neboť o pravdě rozhoduje přesvědčivost konkrétních sdružujících výkladových vyprávění, kterým se začalo říkat narativy. Fakta jdou přitom stranou, ne snad proto, že by neexistovala, ale většinou se nehodí a práci tvůrce reality skutečně strašlivě překážejí.
Čtěte také
Všechno, co víme o společnostech, ve kterých žijeme, známe z médií, soudil provokativně německý sociolog Niklas Luhmann. Bylo to před 20 lety, kdy nemohl ještě znát dopady sociálních sítí, ale trefil se přesně. O faktech dnes nerozhoduje nic jiného než síla vyprávění, výkladu, které prosadíme na sítích, od sociálních po ty tradiční mediální.
V základě reality je dnes narativ a postoj, tedy odmítnutí nebo ztotožnění s narativem, vše ostatní je podružné. Svět je v zajetí propagand, myšlení bylo vyřazeno, protože je morálně příliš neutrální, dokonce, jaký to paradox, je morálně podrývavé, neboť narušuje pevnost našeho narativu, který se staví nepříteli. A to by bylo nejstrašnější, nepřítel by najednou nebyl nepřítelem a co pak? Čím bychom byli my?!
Sebeklam pozdního věku
Soubojem propagand, ne o věc samu, je dnešní politický konflikt ve společnostech; soubojem propagand, ne o věc samu, je boj o západní hodnoty s Čínou; soubojem propagand, ne o věc samu, je konflikt na Blízkém východě, z něhož je argumentem krutých bestiálních teroristů z Hamásu a antisemitismu (a kdo by s takovou silou mentální jaderné pumy chtěl diskutovat) vyřazena celá velká část bezútěšné reality smrti.
Čtěte také
Není totiž součástí našeho narativu o výjimečnosti obětí krutého teroru, na rozdíl od prostého bombardování a palby, nemá proto nárok na svou existenci. Svět, který vnímáme, je jen výsledkem přetahované o vítězný narativ, jenž překryje veškerou odlišnost a jinakost, která by příliš komplikovala realitu, v níž žijeme. Věříme, parafrázujeme-li Churchilla, jen světu, který si sami zfalšujeme.
Je nejvyšší čas tento souboj narativů a propagand opustit. Otevřít oči a vidět to, co je, ne to, co chceme vidět či co chtějí vidět vypravěči narativů a tvůrci propagand. Myslet a být dnes znamená sehrát roli hegelovských faktů, jež narušují teorii (narativ), nenechat se obsazovat do paušálních dějinných vyprávění, která se nejvíc bojí toho, že se o nich také bude vyprávět, a to dokonce dnes, tady a teď. Strach pramenící z toho, že takové vyprávění jen těžko bude možné kontrolovat.
Pozdní moderní doba byla doposud charakterizována tím, že už neexistuje žádné vyprávění, které by bylo univerzální. Stýská se nám po něm ale natolik, že propagandisticky prosazujeme vlastní zkreslené narativy, aby prázdné místo po starých utopiích a ideologiích náhodou neobsadil někdo jiný.
Je to ten největší sebeklam pozdního věku, který se nám velmi rychle vrátí i s úroky. Realita se nakonec vždycky ozve a projeví, i kdybychom si na zdi naší umělohmotné platónské jeskyně promítali sebekrásnější virtuální světy a simulakra. Tím hůře pro věčné pravdy, zaručené teorie a propagandu, která je už tak nechutně silná, že zkresluje i vlastní zkreslení.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
