Petr Fischer: Prezidentská řeč čili jak nebýt politickou loutkou
Promluvil prezident a strhla se mela. Novoroční projev Petra Pavla byl asi jeho doposud nejpovedenější řečí, protože snad poprvé politickou v tom nejlepším smyslu. Dotkl se každodenního sporu o program a starosti o provoz státu, ale i širšího vnímání politiky jako společenského rámce, v němž žijeme, nabídl výhledy do budoucna. Stručně, jasně, nekomplikovaně.
Opoziční strany, které prezidenta zkritizovaly skoro za všechno, si bohužel představují prezidenta jako nejvyššího analytika v zemi, jakéhosi soudce politického provozu, který rozhoduje o tom, co je dobře a co špatně. I když je to Petr Pavel, který podle lídra hnutí ničemu nerozumí.
Čtěte také
ANO vyčítá Pavlovi, že hraje s vládou, protože by bylo rádo, kdyby hrál s ANO. Nedokáže vnímat hlavu státu jako někoho, kdo má sice své vlastní názory, ale dává je do služby společnosti s jistým nadhledem a širším záběrem, což se tentokrát Pavlovi částečně vskutku povedlo.
A to nejenom tím, že upozornil na společnou měnu euro na obzoru každé budoucí dobré české cesty k prosperitě nebo že vyzdvihl roli mladých lidí, kteří přicházejí s nárokem na vážnou pozornost. Pavel řekl podstatné i ke střelbě na filozofické fakultě, když autoritativně tvrdil, že strach z násilí nesmí omezovat nároky svobody.
Hysterické reakce na projev
Čtěte také
I ANO (o SPD mluvit netřeba) by evidentně chtělo „svého prezidenta“, který naplňuje program hnutí, přesněji konkrétní politické cíle, protože program se dávno pružně přizpůsobuje náladám voličů.
Když to prezident nedělá, rovnou se útočí na jeho legitimitu a integritu. Jako všichni ostatní, prezident se buď hodí, nebo ne, a podle toho se také hodnotí jeho práce a má, tady spíše nemá, respekt. Je hned loutkou ODS, když nemůže být a není loutkou ANO.
Nejsilnější politické hnutí de facto přehlíží společenskou roli prezidenta a vidí ho ryze jako figuru využitelnou ve stranickém politikaření. Pavel se hodí jako reklamní maskot, ať už pro nás, nebo proti nám, jinak je pro opozici prezident zbytečná figura. Politika v širším smyslu starosti o základy společnosti pro obě opoziční hnutí rovněž neexistuje.
Čtěte také
Odtud pramení i nepochopení prezidentových slov o přijetí společné měny euro. Petr Pavel mluvil o „logické budoucnosti“, ne o aktuálním stavu jednání o euru, či dokonce o politických motivech odporu většiny společnosti.
Nebyl to ani symbolický start zavádění eura, žádný výstřel ze startovní pistole, ohrožení republiky, nýbrž připomenutí nepřekonatelných souvislostí, kontextu, v němž se dnes jako politické společenství pohybujeme. Tyto souvislosti a logika budoucnosti ale v následné bouřlivé až hysterické „eurodebatě“ stranické politiky a ideologie nikoho nezajímaly.
Výroční řeči prezidenta sluší připomínání politiky v širším smyslu, politiky, která překračuje stranické zájmy ve prospěch zájmů celku, který se definuje českou ústavou, odvolávající se na evropskou demokratickou tradici. Tato rovina starosti o obec je momentálně velké části české politické scény naprosto lhostejná. Bohužel i voličům těchto hnutí, kteří se naučili chápat politiku jako nakupování zboží a služeb v politickém supermarketu, v němž se nabízejí lákavé slevy a akce.
Prezident Pavel by se měl snažit na takovou redukci politiky upozorňovat a mluvit o ní ještě více, nejen na Nový rok. Hysterické reakce na jeho novoroční projev potvrzují, jak moc je to v Česku potřeba.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
