Petr Fischer: Maďarsko a Rakousko na ruských energetických hrách

30. červenec 2022

Jednotně, ale hlavně každý sám. Tak by se dalo shrnout politické napětí, ve kterém se odehrávají unijní boje o zásobení plynem na novou topnou sezónu. Rusko využívá dodávky plynu nepokrytě jako zbraň proti sankcím Evropské unie, i když s perfidní výmluvou na opravu čerpací turbíny posílá cestou Nord Stream 1 už jen 20 procent dřívějšího objemu, a ne všechny členské země dokážou držet společný postoj.

Není to už jen problém Maďarska, které nehlasovalo pro společná úsporná opatření a zajišťuje si plyn a ropu na jednáních v Moskvě.

Čtěte také

Podobně „na svém“ pracuje Rakousko, které od počátku války nemělo problém s Putinem několikrát o plynu a ropě vyjednávat a zajišťovat si tak dodávky pro svého zpracovatele ÖMV, a to přesto, že platné smlouvy nebyly vypovězeny a chyba je na straně dodavatele.

Rakousko a Maďarsko budovaly nadstandardní vztahy s Ruskem jako záruku energetické bezpečnosti (sic!) dlouhodobě otevřeněji než Německo. Rakouští lidovci i jejich minulí koaliční partneři Svobodní se k Putinovi chovali velmi vstřícně, evropskou kritiku jeho agresivní nedemokratičnosti brali jako povinný folklor, za kterým se skrývá to podstatné, tedy ruské „petrolejové peníze“. Rakousko jako by si tu chtělo zachovat pel poválečné neutrality a chtělo zůstat hezké na všech stranách. Jednou nohou v evropské lize, druhou na ruských energetických hrách.

Jde o civilizační válku

Válkou na Ukrajině se vše změnilo. Rakouský postoj, tolerovaný jako národní energetická reálpolitika, se stává problematickou spoluprací s agresorem. Rakouská vláda, složená z lidovců a Zelených, se dostává do dvojaké situace.

Čtěte také

Lidovecký kancléř Karl Nehammer stále opisuje linii minulé proruské politiky své strany, tvářící se jako neutralita v boji impérií, koaliční Zelení pracují na snížení závislosti Rakouska na ruských zdrojích. Zelená ministryně hospodářství Leonore Gewesslerová zajišťuje dodávky plynu z jiných zemí a podařilo se jí už snížit závislost na ruském plynu pod 50 procent. Nehammer to jistí v Rusku, Gewesslerová v Evropě.

Rakousko je ve vztahu k Rusku přece jen v jiné situaci než Orbánovo Maďarsko, ačkoliv i Vídeň v ruské imperiální hře patřila k těm, kdo kritizují zvrácenosti EU, a tím podrývají jednotu Západu. Viktor Orbán ale na této cílené kulturní kritice, která má zároveň vyděračský finanční potenciál, protože nikdo přece nechce Maďary vně Unie, postavil svou politickou strategii. Obrana „pravých křesťanských hodnot Evropy“, které Brusel svou politikou rozmělňuje, je tím, co do Unie dlouhodobě vneslo Rusko.

Petr Fischer

Ne náhodou Orbánovy protibruselské výpady tak nadšeně přijímal Putinův ideolog Dugin, protože Orbán tak pracoval pro ruskou věc, protože, jak s oblibou říkal prezident Zeman, „nepřátele našeho nepřítele jsou našimi přáteli“.

Už dávno nejde o plyn či ropu, nebo kritiku Bruselu a vytloukání politického či finančního kapitálu. Jde o civilizační válku, ve které Rusko pro své imperiální sny využívá všeho a všech. Nechat se využívat, nebo dokonce dobrovolně Rusku v této práci pomáhat, je to poslední, co Evropa dnes potřebuje.

Autor je komentátor časopisu Euro

autor: Petr Fischer
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.