Petr Dudek: Pan Šlouf, člověk zvláštního ražení

Jak jsem se dočetl v novinách, chystá Česká televize na tento týden dokument s názvem Tady je Šloufovo. Jsou v něm k vidění i záběry slavné demonstrace na Letenské pláni. Na tribuně vykukuje za Václavem Havlem i tehdejší komunista a nyní vlivný lobbista Šlouf.

"Pomáhal jsem tu demonstraci jako předseda národního výboru pro Prahu 7 dávat dohromady," vzpomíná údajně Šlouf, "a pak jsem si řekl: Proč nejseš taky na té tribuně? A další den už jsem tam byl."

Pokud jste, vážení posluchači, také jako já patřili k onomu milionu demonstrujících před dvaceti lety na Letné a také jste tam jako já nadšeně tleskali, tak teď, díky dokumentaristům ČT, víte, že jste netleskali jen odvážným odpůrcům komunismu. Aplaudovali jste i šéfovi národního výboru Prahy 7 a poslanci loutkového komunistického parlamentu zvaného Česká národní rada.

Nemyslete si, že mi představa Miroslava Šloufa na tribuně na Letné nějak moc leží v žaludku. Vloudit se mezi vítěze nad komunismem nebylo u nás nikdy moc těžké, ani před dvaceti lety, ani později. Je lehké uhádnout, proč komunistický aparátčík potřeboval na té tribuně být.

"Nejsme jako oni," znělo jedno z tehdejších hesel - a chytrý Šlouf cítil, že by se mu mohlo hodit potvrzení, že už není jako oni, tedy jeho dosavadní komunističtí kamarádi. Tak si ho na té tribuně prostě zkusil obstarat.

Shodou okolností právě minulý týden soud odmítl zbavit reportérku Sabinu Slonkovou povinnosti zaplatit pokutu za to, že nechce zveřejnit, od koho dostala videonahrávku jiného, pro mne mnohem zajímavějšího výstupu Miroslava Šloufa před kamerou. Tentokrát to byla kamera bezpečnostní. Zhruba před rokem, těsně před prezidentskou volbou, se Šlouf sešel s kancléřem Václava Klause Jiřím Weiglem. Nechali se nevědomky natočit nad kávou v hotelu Savoy - bývalý komunista, poté klíčový poradce sociálně demokratického premiéra Zemana Šlouf a proti němu nejbližší spolupracovník prezidenta Klause Jiří Weigl.

O čempak se spolu bavili? Potřeboval Šlouf zase po čase na správném místě upozornit, že už není jako oni, tedy jeho sociálně demokratičtí přátelé? Nebo dodával Hradu jména poslanců či senátorů, kteří budou za tu či onu laskavost nebo pod tou či onou hrozbou ochotni dodat Václavu Klausovi tolik potřebné hlasy? Anebo obojí najednou?

To nevíme. Nebýt Sabiny Slonkové a jejích kontaktů, možná bychom ani nevěděli, že se schůzka odehrála. Vadí mi, že soud Slonkovou nezbavil nespravedlivé pokuty. Proč? Protože lidi, jako je Miroslav Šlouf, bych chtěl mít pěkně na očích. Nejen na tribuně před dvaceti lety, ale hlavně teď, v dobách kdy zase vydatně komusi pomáhá dát něco dohromady. Nevěřím totiž, že by se tento pán jakkoli změnil od dob, kdy seděl v komunistické České národní radě a předsedal obvodnímu národnímu výboru.

Byl a je to člověk zvláštního ražení. A jeho styky jsou rozvětvené a mírně řečeno neskrupulózní - a nejsou jen jeho osobní věcí - mohou být zatraceně významné pro nás pro všechny, zdaleka ne jen pro Václava Klause. Prezident možná na spolupráci s Miroslavem Šloufem vydělal. Jenže v případě nás ostatních to může být úplně naopak.

Autor je vedoucí redakce publicistiky ČRo 1 - Radiožurnálu