Peter Paul Rubens nebyl jen geniální malíř, ale i úspěšný diplomat

V britském deníku Daily Telegraph jsme se dočetli, že se psal rok 1629, když vlámský malíř Peter Paul Rubens jednoho večera poprvé uviděl bílé útesy Doveru. Do Anglie ho pozval král Karel I., který ho o dva dny později přijal v Greenwichském paláci.

Panovník už měl u vchodu do své ložnice Rubensův autoportrét, který je v Královské sbírce dodnes.

Rubens nepřijížděl jako malíř, ale jako diplomat. Do Londýna ho vyslal španělský král Filip IV., který chtěl s Anglií uzavřít příměří, ale radši by měl trvalý mír, o němž řekl, že by měl uhasit plameny, které by mohly zničit Evropu.

Anglický panovník mohl přinutit své protestantské spojence v Republice sedmi nizozemských provincií, aby zanechali nepřátelství s katolickými sousedy v jižním Nizozemí, kde žil Rubens jako poddaný španělského krále.

Čtěte také

Evropu propojoval složitý systém aliancí a Rubens byl jako významný diplomat přímo v jeho centru. Romantismus byl tehdy v nedohlednu a s ním i představa, že umělci slouží jenom své múze.

V 17. století to byli daleko častěji velmi praktičtí lidé, kteří ovládali dvorskou etiketu a naplno se angažovali v politice a ve světě, který je obklopoval.

Ale i v tomto kontextu byla Rubensova proslulost na poli umění i diplomacie výjimečná. Recenzent deníku Daily Telegraph ho přirovnal k Henrymu Kissingerovi a Andymu Warholovi v jedné osobě.

Peter Paul Rubens (1577–1640), Terezie z Avily, 1615

Král Karel I. byl jedním z největších znalců umění na anglickém trůně a rozhodnutí španělského panovníka Filipa IV. vyslat do Londýna právě Rubense byl mistrovský tah.

Běžní návštěvníci galerií obdivují Rubensovy baculaté nahé ženy a jejich růžová těla, která se matně lesknou jako lastury. Nová velká výstava v londýnské Královské akademii chce připomenout, že Rubens toho dokázal mnohem víc počínaje podobiznami a krajinami a konče rozmáchlými mytologickými výjevy a vzrušujícími náboženskými tématy.

Rubens vyrostl ve vlámských Antverpách, kde se vyučil malířem a od roku 1600 cestoval skoro 10 let po Itálii, kde ho ovlivnili renesanční velikáni. Po návratu domů se v jeho obrazech mísily překrásné benátské barvy a Michelangelovy spirálovité tvary se severoevropským naturalismem.

Podle recenzenta deníku Daily Telegraph je asi nejkrásnějším dílem barokního mistra obrovský oltářní obraz Snímání z kříže, který je v antverpské katedrále Panny Marie.

Čtěte také

Ale vraťme se do Greenwiche. Schůzka anglického krále a vlámského malíře byla hlavně diplomatická, jak bylo už napsáno, ale Rubens si našel na čas, aby pro svého hostitele namaloval velikou Krajinu se svatým Jiřím a drakem.

Modelem světce byl určitě Karel I., který právě zabil draka vydechujícího oheň a zachránil krásnou princeznu, představující evropský lid.

Peter Paul Rubens, Detail stropu v londýnském Banqueting House

Uplynulo pár staletí a řada lidí vytýkala Rubensovým plátnům operní dramatičnost a nadsázku postrádající romantickou hloubku. Tato kritika zcela přehlížela fakt, že jeho obrazy byly zároveň diplomatické zbraně bojující o budoucnost Evropy, která byla i v 17. století v sázce.

Malíř se před cestou do Londýna zastavil v Paříži, aby dokončil sérii 24 pláten oslavujících ovdovělou francouzskou královnu Marii Medicejskou.

Rubens strávil v Anglii devět měsíců a vrátil se nejen s mírovou smlouvou, ale i se šlechtickým titulem, nemluvě o královských darech včetně vyšperkovaného meče, klobouku posázeného diamanty a prstenu, který pro něj král Karel stáhl z vlastního prstu.

Roku 1631 povýšil Rubense do šlechtického stavu i španělský panovník Filip IV. V Rubensovi se setkala řada talentů – byl to úspěšný malíř, diplomat, humanistický učenec, architekt, lingvista, sběratel starožitností a obchodník.

K jeho žákům patřil jiný velký malíř Antonis Van Dyck. Jeho spolupracovníci pomáhali šířit poptávku po Rubensových obrazech po celé Evropě.

Čtěte také

A ta trvá dodnes. Rubensovo Vraždění neviňátek je vůbec nejdražší obraz starého mistra prodaný v aukci – roku 2002 byl v síni Sotheby’s vydražen za 49 a půl milionu liber. Rubensův vliv přečkal staletí a rozšířil se po celém světě i proto, že maloval pro mocné zákazníky.

Jeho velké biblické obrazy inspiroval protireformační zápal, který chtěl zastavit rozmach protestantství. Ocenilo je zejména Španělsko, kde ovlivnily takové mistry, jako byli Bartolomé Esteban Murillo a Francisco Rizi.

Peter Paul Rubens: Krajina s Iovem, Mercuriem, Philemonem a Baucidou, kol. 1630

Rytiny podle Rubensových obrazů přiváželi misionáři do Nového světa, kde měly velký vliv na tak zvané koloniální baroko, které se rozvinulo při stavbě kostelů po celé Latinské Americe.

Ve Francii přispěl Rubensův vliv k rozvoji nového žánru galantních slavností, v němž stylizované páry vzdychají láskou v parcích a lesích.

Francois Boucher, Antoine Watteau a Jean-Honoré Fragonard našli vzor v Zahradě lásky z roku 1633 a jiných obrazech, kde Rubens namaloval sám sebe a svou druhou ženu Helenu, jak se procházejí v zahradě svého venkovského domu.

Čtěte také

Tohle všechno působí podle recenzenta listu Daily Telegraph trochu podivně. Rubensovy výjevy plné lásky, hojnosti a někdy i strašného násilí jsou zdánlivě v rozporu s anglickým vkusem a totéž platí o jeho katolictví a vyhlášené neskromnosti.

Malíř jednou prohlásil, že díky talentu ho žádný úkol, ať jakkoli veliký, nikdy nepřipravil o odvahu. Přesto nelze popřít jeho vliv na nejlepší anglické krajináře 18. století.

Když se Rubens stáhl z diplomatické služby do tichého života na svém statku, maloval krajiny, ve kterých pokojně kvete lidský život. Je spravedlivé napsat, že umění před Rubensem a po něm jsou dva různé světy.

Kolik lidí to o sobě může říci? Deník Daily Telegraph na závěr připomíná, že výstava Rubens a jeho dědictví je v londýnské Královské akademii otevřena do 15. dubna.

Zpracováno ze zahraničního tisku.

autor: Jan Černý
Spustit audio