Pět důvodů, proč chválit vládu

Pokud člověk vezme Langerova slova vážně a podívá se na výsledek poslední schůze sněmovny růžovými brýlemi, tak zjistí, že na výzvě ministra vnitra může něco být.

Jen stručný výčet nejdůležitějších reformních kroků, které vláda prosadila, není úplně krátký.

Sněmovna především odhlasovala ministru práce a sociálních věcí Petru Nečasovi první krok penzijní reformy. Prodlužuje věk odchodu do důchodu na 65 let a také povinnou dobu pojištění na 35 let. Zároveň stanoví přísnější kritéria pro uznávání invalidních důchodů: jejich počet se totiž od roku 1990 téměř zdvojnásobil.

Nečas připravuje v penzích ještě další kroky, ovšem i kdyby je už neprosadil, udělal dost. Přinejmenším se jde spolehnout, že až bude Evropská komise příště hodnotit dlouhodobou stabilitu veřejných financí členských zemí, tak přeřadí Česko z rizikových zemí mezi země průměrné.

Ministr Nečas také prosadil úpravy zákona o nemocenské. Zrušení výplaty nemocenských dávek během prvních třech dnů nemoci bylo nejúčinnějším opatřením už platné reformy veřejných financí, které velmi efektivně ruší zneužívání sociálních dávek, bohužel právě tento jediný paragraf z celého Topolánkova batohu zrušil Ústavní soud. Nečas tedy ve sněmovně zákon upravil znovu tak, aby náklady státního rozpočtu vyrostly v letošním roce co nejméně. V příštím roce bude státní nemocenská opět omezena na úroveň před verdiktem ústavních soudců tak, aby jim to nevadilo.

Oba Nečasovy kroky zaslouží jeden superlativ: Jde o kroky, které dosud nejlépe plní programové prohlášení vlády. Důkazem k tomu může být i chování opozice, která hlasovala proti oběma návrhům.

Odpor opozice proti vládním návrhům je totiž velmi neobvyklý. I když se koaliční a opoziční poslanci často prudce hádají, vláda předkládá sněmovně pouze ty návrhy, u kterých předpokládá, že opozici vadit nebudou: pokud nejsou přímo někde v kuloárech domluveni. Zpravidla tedy jde o normy, které zavádějí v Česku evropské právo, a různé zákony, které umožňují víc utrácet státní peníze a stavět.

Výjimkami z takového pravidla dosud byl jen rozpočet na letošní rok a již zmíněný reformní batoh. Oba Nečasovy zákony jsou tedy dalšími výjimkami a téměř by mohly být považovány za obrat v aktivitách vlády, která se konečně rozhodla plnit svůj program a něčeho dosáhnout. Ovšem i přes růžové brýle je vidět, že se naděje těžko splní, protože na podzim jsou volby do krajů a pak bude mít vláda půl roku dost starostí, aby uřídila Evropskou unii.

Na červnové schůzi je k nalezení další čestná výjimka, kterou je zákon o polici již zmíněného ministra Langera. Zpřesňuje pravidla pro fungovaní policie, což je nepochybně záslužný čin. I v tomto případě byla opozice proti.

Langer navíc zaznamenal ještě jeden úspěch, když prošel zákon o elektronické komunikaci mezi státními úřady a mezi státem a občany, případně firmami. Říká se mu zákon o eGovernmentu. Sám ministr ho nazývá revolučním a má bezpochyby pravdu, ovšem zákon má vadu na kráse. Langer se totiž domluvil s opozicí, že správu komunikačního serveru pro veškerou státní správu svěří České poště bez výběrového řízení. Tím získal bezpečnou podporu ve sněmovně, ovšem zároveň obchází evropské předpisy o svobodném pohybu kapitálu. Vážně tedy hrozí, že Evropská komise vyzve Čechy, ať zákon zruší.

Dalším významným krokem je novela zákona o účetnictví, kterým ministr financí Miroslav Kalousek přikazuje státní správě, aby vedla podvojné účetnictví. Kalousek imponuje tím, jak se snaží zavést pořádek v sektoru veřejných financí a v tomto případě ani není podezřelé, že s jeho zákonem souhlasila opozice. Těžko by mohla argumentovat, že je třeba zachovat dosavadní neprůhledný systém, kdy ministři mohou bez jakékoli veřejné kontroly rozhodovat o miliardách a zbytečně utrácet peníze vybrané od občanů na daních.

Najde se tedy pět důvodů ke chvále práce ministrů a sněmovny. Dokonce by se dal použít slogan, že sněmovna během jednoho dne schválila víc důležitých zákonů, než předtím za dva roky. Chvála současné vlády ovšem skrývá různá "ale", což nikoho nepřekvapuje. Nechme většinu z nich stranou, připomeňme jen tu nejnápadnější námitku.

Zákony by možná vůbec neprošly, kdyby na stranu koalice nepřešel už čtvrtý sociálnědemokratický poslanec Petr Wolf. Právě jeho neúčast dala vládě pro tuto chvíli bezpečnou většinu. Chvála Topolánkovy vlády je zpochybněna už tímto faktem. Podezření, že příčinou Wolfova přestupu je korupce, se asi už nepodaří vyvrátit.

Sněmovna zlepšuje finanční a správní systém České republiky, na druhé straně je vidět, že zdejší demokracie je ještě hodně málo vyspělá, když velmi pravděpodobně využívá takové nástroje, jako je kupování poslanců. Není to v Evropě výjimkou, ovšem na západ od naších hranic to zvykem nebývá.

Na jedné straně se tedy poměry zlepšují, na druhé straně se země propadá do politického marasmu. To nezakryje ani největší snaha o pozitivní myšlení.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .