Peruánští Indiáni

Ve zmíněné oblasti se nacházejí mimo jiné četná ropná ložiska a prezident Alan García při podpisu zákonů sliboval, že se Peru do roku 2011 stane soběstačné, pokud jde o energetické zdroje.

Tento postup se nelíbil Indiánům. Jejich kmenoví vůdci poukazovali na to, že těžba ropy, minerálů a dřeva poškodí místní ekosystém a hlavně že se ztratí voda nutná k jejich životu. Větší část peruánské Amazonie považují Indiáni za obecní půdu zděděnou po předcích, s níž vláda v daleké Limě nemůže nakládat. Protesty a demonstrace nebraly konce, ale byly bezvýsledné. Prezident García tvrdil, že několik tisíc Indiánů nemůže rozhodovat o osudu peruánského státu. Ukázalo se však, že nejde o několik tisíc ale spíše o několik set tisíc Peruánců, kteří by museli odejít ze svých domovů a vzdát se navyklého způsobu života. Nehledě na to, že Amazonie, tu peruánskou nevyjímaje, je považována za plíce světa, takže devastace přírody na několika milionech hektarech by postihla každého z nás.

Stejně nepravdivé jsou zřejmě i počty mrtvých přicházející z hlavního města Limy. Policejní zdroje hovoří o třicítce obětí, převážně policistů. Indiánské zdroje uvádějí dvojnásobek postřílených, hlavně z řad původních obyvatel, a některé dokonce o třech stech obětí. Tato verze je pravděpodobnější, jednak protože indiáni nemají důvod zveličovat masakr, jednak proto, že prezidentovou reakcí na něj byl slib, že na obou zmíněných zákonech netrvá. Na peruánského prezidenta byl také vykonáván morální tlak zevnitř i zvenčí. Ne všichni politici souhlasí s postupem, který je k Indiánům nepřátelský. Peruánská ministryně pro sociální rozvoj a ženy Nidia Vilchez Yucra se minulý týden vzdala křesla s odůvodněním, že v prolhané vládě setrvat nemůže. Když byl na hlavního vyjednavače indiánů Alberta Pizanga vydán zatykač, uchýlil se na nikaraguijské velvyslanectví, kde mu byl poskytnut azyl. Vláda ho okamžitě nařkla, že chtěl provést v Peru převrat a nechala zveřejnit dopis bolivijského prezidenta Evo Moralese údajně adresovaného peruánským indiánům, ve kterém je vyzývá, aby svrhli vládu. Bolivijský prezident nepopírá že text psal, ale dopis podle něj nebyl určen amazonským indiánům, nýbrž všem chudým latinoameričanům. To sice nezní dost pravděpodobně,ale peruánského prezidenta nejvíc rozčílila následující myšlenka dopisu: "Toto je ta pravá chvíle k tomu, aby si všichni uvědomili, že náš boj nekončí, že z odporu jsme přešli v rebelii a z rebelie směřujeme k revoluci". Ministerstvo zahraničí v La Pazu oznámilo, že Peruánci přehánějí, což prý je u nich běžné. Ostatně Lima prý poskytuje azyl Bolivijcům, kteří jsou doma stíháni pro trestné činy vražd indiánských předáků. La Paz neočekává vážnější diplomatický konflikt. Bolivijský prezident odletěl za svým přítelem Fidelem Castrem na Kubu, kde svá tvrzení zopakoval a dodal, že původní obyvatelé Ameriky už nejsou tak bezmocní a bojácní jako dřív. To je pravda.

Vlády mnoha latinskoamerických zemí názory původních obyvatel respektují nebo jsou jimi dokonce řízeny. Z tohoto hlediska se peruánsko-bolivijský spor jeví spíše jako ideologická rozepře.

Není to poprvé, co amazonští indiáni bojují za nás když nechtějí dopustit, aby se ničily plíce světa. Těžba dřeva zmenšuje rozlohu pralesů, ale zdaleka ne tak razantně a rychle jak to dokáží ropná pole a vrty na těžbu plynu.

Boj proti koncesím na těžbu ropy v peruánské Amazonii trvá už od sedmdesátých let. Dosud se Indiánům vždy podařilo zvítězit. Naposledy to bylo v únoru 2007, kdy jejich delegace ozdobená ptačími péry a tetováním dokázala přesvědčit podnikatele ve Spojených státech, aby ustoupili od úmyslu těžit na jejich území. Je ovšem jisté, že své teritorium budou muset bránit i v budoucnu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .