Peníze

22. červen 2005

Na devadesát devět procent je podle premiéra Paroubka jisté, že pět miliard, nalezených v bytě uprchlého podnikatele Krejčíře, propadne státu. Premiér má jistě pro takové vyjádření potřebné informace a z jeho sdělení plyne, že se nejednalo o padělky. Kdyby totiž ve prospěch státu měly propadnout falzifikáty, nemohl by hovořit o dobré zprávě.

Podle premiéra je zvláštní, že policie, která Krejčíře sledovala, si nevšimla toho, že do svého domu naváží peníze. To je jistě záhada, nikoli ale největší. Tou je spíše otázka, proč Krejčíř papírové peníze upřednostňoval před elektronickými. Že by předvídal vir, kvůli kterému je ohroženo čtyřicet milionů kreditek především v USA, ale i jinde po světě? Podnikatel Krejčíř samozřejmě může být obyčejný podivín, který má rád šustící bankovky a pohled na výpis z banky mu nic neříká. Co když je ale větším podivínstvím moderní víra v elektronické peníze a elektronické peněženky, o kterých se mimochodem zrovna včera optimisticky jednalo v Poslanecké sněmovně v rámci novely zákona o platebním styku?

Bankéři sice tvrdí, že v elektronické peněžence jsou naše peníze bezpečné, nicméně je zde příklad miliardáře, který za bezpečnější považoval klasickou portmonku. Nemůže přitom být nejmenších pochyb o tom, že se pan Krejčíř uměl ve světě financí pohybovat s nevšední obratností. Bohužel zmizel, a vysvětlení jeho nedůvěry v instituce elektronických peněz zmizelo s ním. Bude-li někdy dopaden, měl by být dotazován, zda náhodou nepřehodnotil preferenci bankovek, když vylézal ze záchodového okna. Mohl mít v kapse kreditní kartu, s devadesátidevítiprocentní jistotou, že si ji mezi čtyřiceti miliony jiných nepovšimne autor amerického kreditního viru. Stoprocentně jist si člověk není nikdy.

autor: iho
Spustit audio

Více z pořadu