Pavel Opočenský

8. červenec 2003

Logo|foto:Český rozhlas

Pan Pavel Opočenský se opět těší zájmu médií. Přestože příčinou tohoto zájmu není jeho výtvarné dílo, v médiích se vytrvale mluví o "sochaři Opočenském". Novináři zřejmě mají za to, že řekne-li se pan Opočenský, mnoho lidí nebude vědět, o koho se jedná. Když ale uslyší "sochař Opočenský", každý si vzpomene, že to je onen muž, který před časem zapíchl nožem v sebeobraně mladíka, který podle některých svědků nestihl před bránícím se sochařem utéct.

Ani nyní nečeká soud snadné rozhodování. Pan Opočenský pro změnu, jak sám tvrdí, pomáhá nezletilým dívkám překonávat jejich životní nesnáze. Činí tak ovšem natolik netradičním způsobem, že jsou toho plné noviny a přetřásá se to v televizních zprávách. Protože se stále hovoří o tom, co provádí sochař, může vzniknout dojem, že by jeho počínání snad mělo být posuzováno v nějakém zvláštním, uměleckém režimu, nikoli striktně podle paragrafů trestního zákoníku. Pan Opočenský ale není pouze vítaným soustem pro všudypřítomný bulvár. O způsobu, jak kamarádí s nezletilými děvčaty, co jim předvádí a za co jim platí, se s gustem diskutuje i na internetových chatech zpravodajských serverů. Převažují morální odsudky, ale objevují se také nabádání k presumpci neviny, názor, že Opočenský doplácí na svůj věhlas, anebo rozumování o pokrytecké morálce.

V jednom je ovšem mezi internetovými diskutéry nápadná shoda: Jen zcela výjimečně mluví o sochaři. Místo toho volí pro pana Opočenského pejorativní slangový výraz prase. Ani anonymní, otrlé a superliberární prostředí internetu nemá valné pochopení pro to, co pan Opočenský praktikuje se školačkami. Svět podle Opočenského se jim spíše hnusí. Těžko může něco jiného čekat od lidí, kteří vychovávají děti.

autor: iho