Pavel Klusák: Hádanka Jana Švejnara

Možná si vybavujete, že při prvním kole volby Švejnar jakoby zalistoval v kalendáři a nabídl výročí, které na ten den připadá: drobné zemětřesení v Londýně. O týden později, před druhým kolem volby, Jan Švejnar v projevu pravil: "Možná čekáte, že na závěr řeknu něco o 15. únoru v dějinách lidstva - nabízelo se jedno slavné narození a jedno slavné úmrtí, ale - ," a dál už hovořil o budoucnosti.

Vrtalo mi hlavou, jaké narození a úmrtí asi zvažoval Jan Švejnar použít pro svou předvolební řeč, a tak jsem se ponořil do příslušných encyklopedií. Obratem se ukázalo, že patnáctý únor má patrně jakousi dostředivou sílu, stalo se během něj víceméně všechno podstatné a k účinnému přesvědčení by ho dokázala využít jakákoli politická strana. Jan Švejnar asi nechtěl připomenout, že v ten den byla přijata kubánská ústava, že byl zavražděn rapper Big L a zatčen prominentní hacker Kevin Mitnick, ani to, že byl veřejnosti otevřen bohulibý internetový portál YouTube.

Jako pravděpodobnější se mi zdá, že kandidát mohl chtít pogratulovat k narozeninám Jaromíru Jágrovi: už proto, že hokej je týmový hra, Jágr hraje v mezinárodním mužstvu a důraz na mezinárodní spolupráci byl Švejnarově kampani, jak víme, blízký. Naopak by asi pomlčel o Kateřině Neumannové, která měla v ten den rovněž narozeniny, avšak její lyžařská disciplína je přece jen klausovsky individualistická.

Z narozenin se toho už moc nenabízí: snad jen Američan McCormick, vynálezce žací mlátičky, tvůrce seriálu Simpsonovi Matt Groening a půvabná anglická herečka Jane Seymourová. Ta hrála partnerku Jamese Bonda ve filmu Žít a nechat zemřít; a bondovský svět intrik a bleskových zvratů by se, myslím, dal s atmosférou prezidentské volby propojit velmi nenuceně.

Skutečný klíč jsem ale našel až v kolonce úmrtí. 15. února totiž tomu bylo přesně dvacet let, co zemřel fyzik, vtipný literát a jedinečný samorost Richard Feynman. Feynman je jediným člověkem v dějinách, kterého švédská královská akademie uznala hodného Nobelovy ceny, a kterého současně americká vojenská komise shledala duševně méněcenným. Nenapadá mě lepší komentář k volbám, kde volitelé poněkud zamlženě oscilují mezi pohledem nobelovským a povolávacím.

Připomenutím Feynmana by profesor Švejnar patrně nezískal body navíc, a to dokonce ani kdyby ve volební atmosféře zamlčel titul Feynmanových pamětí, který zní: To snad nemyslíte vážně! Ale gentlemanský kandidát ponechal toto sdělení jen mezi řádky, ve formě hádanky. Jako by věděl, že takový komentář je v dané situaci zbytečné vyslovovat nahlas.

Autor je redaktor týdeníku Respekt a hudební kritik