Pavel Klusák: Hádanka Jana Švejnara

29. květen 2012

Od prezidentské volby už uplynulo dost času, ale přece se k ní ještě vrátím. Nevím, jak čeští politici, ale já jsem pořád ještě nepustil z hlavy projev Jana Švejnara při prezidentské volbě. Nestává se totiž často, že by ve zdejších suchopárných oficiálních řečech někdo nabídl hádanku. Právě proto mě Jan Švejnar oslovil nejenom jako občana, ale i jako člena Svazu českých hádankářů a křížovkářů. S mým členstvím to sice není tak jisté, protože už deset let neplatím příspěvky, ale to je vedlejší.

Možná si vybavujete, že při prvním kole volby Švejnar jakoby zalistoval v kalendáři a nabídl výročí, které na ten den připadá: drobné zemětřesení v Londýně. O týden později, před druhým kolem volby, Jan Švejnar v projevu pravil: "Možná čekáte, že na závěr řeknu něco o 15. únoru v dějinách lidstva - nabízelo se jedno slavné narození a jedno slavné úmrtí, ale - ," a dál už hovořil o budoucnosti.

Vrtalo mi hlavou, jaké narození a úmrtí asi zvažoval Jan Švejnar použít pro svou předvolební řeč, a tak jsem se ponořil do příslušných encyklopedií. Obratem se ukázalo, že patnáctý únor má patrně jakousi dostředivou sílu, stalo se během něj víceméně všechno podstatné a k účinnému přesvědčení by ho dokázala využít jakákoli politická strana. Jan Švejnar asi nechtěl připomenout, že v ten den byla přijata kubánská ústava, že byl zavražděn rapper Big L a zatčen prominentní hacker Kevin Mitnick, ani to, že byl veřejnosti otevřen bohulibý internetový portál YouTube.

Jako pravděpodobnější se mi zdá, že kandidát mohl chtít pogratulovat k narozeninám Jaromíru Jágrovi: už proto, že hokej je týmový hra, Jágr hraje v mezinárodním mužstvu a důraz na mezinárodní spolupráci byl Švejnarově kampani, jak víme, blízký. Naopak by asi pomlčel o Kateřině Neumannové, která měla v ten den rovněž narozeniny, avšak její lyžařská disciplína je přece jen klausovsky individualistická.

Z narozenin se toho už moc nenabízí: snad jen Američan McCormick, vynálezce žací mlátičky, tvůrce seriálu Simpsonovi Matt Groening a půvabná anglická herečka Jane Seymourová. Ta hrála partnerku Jamese Bonda ve filmu Žít a nechat zemřít; a bondovský svět intrik a bleskových zvratů by se, myslím, dal s atmosférou prezidentské volby propojit velmi nenuceně.

Skutečný klíč jsem ale našel až v kolonce úmrtí. 15. února totiž tomu bylo přesně dvacet let, co zemřel fyzik, vtipný literát a jedinečný samorost Richard Feynman. Feynman je jediným člověkem v dějinách, kterého švédská královská akademie uznala hodného Nobelovy ceny, a kterého současně americká vojenská komise shledala duševně méněcenným. Nenapadá mě lepší komentář k volbám, kde volitelé poněkud zamlženě oscilují mezi pohledem nobelovským a povolávacím.

Připomenutím Feynmana by profesor Švejnar patrně nezískal body navíc, a to dokonce ani kdyby ve volební atmosféře zamlčel titul Feynmanových pamětí, který zní: To snad nemyslíte vážně! Ale gentlemanský kandidát ponechal toto sdělení jen mezi řádky, ve formě hádanky. Jako by věděl, že takový komentář je v dané situaci zbytečné vyslovovat nahlas.

Autor je redaktor týdeníku Respekt a hudební kritik

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.