Patricie Polanská: Vařená vajíčka, konec civilizace

9. červenec 2009

Je to sice bez záruky - člověk nemusí věřit všemu, co našel na internetu, ale dospělý člověk prý věnuje za život jídlu přes 50 tisíc hodin. A spořádá asi 30 tisíc kilogramů potravin. Pokud je to pravda, pak už vcelku záleží na tom, co jíme, ne?

Už také proto, že podle některých vědeckých teorií nezanedbatelnou roli při vývoji lidského rodu hrálo vaření. V okamžiku, kdy pračlověk vědomě plácl na oheň kus masa nebo jiné pochutiny, aby si ho upekl, usmažil nebo uvařil a získal tak stravitelnější potravu, měl vyhráno. Vlastně jeho mozek. Ten se mohl díky získané energii dál a lépe rozvíjet a strukturovat, až se nakonec stal člověk pánem tvorstva. Což, jak víme, zní hrdě.

A jak končí tato heroická cesta lidstva? Ve Velké Británii právě jedna firma oznámila, že ve velkých obchodních řetězcích hodlá prodávat již uvařená vajíčka. O svém obchodním úspěchu je pevně přesvědčena, protože Britové prostě, jaksi - neumějí vařit. To není úplně nová informace, tedy alespoň podle převládajících a historicky zakořeněných hodnocení tradiční britské kuchyně.

Ta země opravdu může v tomto ohledu děkovat svým bývalým koloniím. Jenže podle statistik si prý až 60 procent čtrnáctiletých Britů nikdy nezkusilo uvařit ani ta vajíčka natvrdo. Takže teď je budou mít v baleních po dvou nebo čtyřech kusech k dispozici v regálech obchodů. A rovnou oloupaná.

Jestli takhle dopadají vařená vajíčka, co se asi za pár let stane s tradiční britskou snídaní, se smaženými vajíčky, slaninou a párečky? Kdo ji bude za pár let ještě umět připravit? Takový konec by si snad nezasloužila. I když má nejspíš na svědomí mnoho zastánců zdravé výživy, kterým dnes způsobuje infarkt od pohledu. Nezapomeňme ale, že dávno před tím na ní byla vybudována britská říše.

Ze všech lásek nejupřímnější je prý láska k jídlu. Alespoň podle irského rodáka a jednoho z největších anglických dramatiků George Bernarda Shawa. Jeho dnešní krajané věnují svou náklonnost fastfoodům a hotovým jídlům, se vším negativním, co s tím souvisí. Vláda pak panikaří kvůli rostoucí obezitě, a vyhlašuje vládní programy, jak donutit Brity, aby se vrátili k domácí, zdravější a také mnohem levnější stravě. Od roku 2011 mají britské školy povinně vyučovat své jedenáctileté až čtrnáctileté žáky vaření. Teď aby to ještě měl kdo učit.

Jak už bylo řečeno, jde také o peníze. V Británii, koneckonců stejně jako za oceánem, ve Spojených státech, velmoci hotovek ohřívaných v mikrovlnkách, přišli na to, že jídla uvařená doma podstatně méně zatěžují rodinný rozpočet. Ostatně, i ta vejce natvrdo ze super- nebo hypermarketu mají být zhruba čtyřikrát dražší než syrová. Tak na co asi budou lákáni potenciální zákazníci? Na rychlou přípravu, úsporu času, jistě. I když jde o nějakých tři až pět minut.

Na ekologii nejspíš ne, protože - co s obaly? Jak z uvařených vajíček udělat módní hit, jak vnutit lidem představu, že jsou in? Ještě by mohlo jít o další krok od ponižující ženské práce v kuchyni směrem k zářivé emancipaci. Pro tuto chvíli vynechme možnou inspiraci českou zkušeností s vajíčky coby municí a politiky jako terči.

Proslulý kanadský humorista narozený v Anglii Stephen Leacock prohlašoval, že reklama je zmrazení lidské inteligence na dostatečně dlouhou dobu, aby se na tom daly vydělat peníze.

Jestliže se tedy ujmou vařená a oloupaná vajíčka z obchodů, znamená to že se lidský mozek zušlechťovaný statisíce let vařenou potravou nechá zblbnout tak jednoduše? Chmurná představa.

Autorka je hlavní editorka ČRo Rádia Česko

Spustit audio