Patricie Polanská: Melčákovo jádro pudla

Jednorázový ústavní zákon se podle poslance Melčáka příčí ústavnímu pořádku. Nemění a nedoplňuje Ústavu, píše ve svém prohlášení poslanec, ale je výhradně účelovou a jednorázovou vůlí momentální většiny. "Tato praxe," domnívá se předčasně končící člen Poslanecké sněmovny, "pokud se jí ústava nebude bránit, znamená, že by kdykoli bylo možné stejným způsobem zkrátit anebo naopak prodloužit volební období prezidenta republiky, stejně jako Sněmovny. To by byl konec demokracie," tvrdí Melčák.

Ústavní soud se tak bude muset vypořádat nikoli s klasickou stížností proti přijatému zákonu, ale se stížností proti ústavnímu zákonu. Tedy, de facto, proti součásti české ústavy. A je otázka, jestli Melčákovu individuální stížnost vůbec přijme. Ani odborníci na ústavní právo se v prvních reakcích neshodovali, jestli se má Ústavní soud takovým podáním vůbec zabývat.

Poslanec Melčák samozřejmě zdaleka nemusí mít jen čisté a ušlechtilé úmysly; například o jeho slovech, že stížností nebrání vlastní mandát se dá s úspěchem pochybovat - s předčasně končící sněmovnou totiž končí i jeho politická kariéra. Ale nikoli kvůli zkrácení volebního období, ale kvůli jeho vlastním politickým krokům a rozhodnutím.

Těžko také přijmout názor, že je-li poslanec zvolen, pak má lavici ve Sněmovně jistou na celé čtyři roky. Stejně tak je možné mít jisté výhrady k Melčákovu argumentu, že ústavní zákon o zkrácení volebního období byl účelovou a jednorázovou vůlí momentální většiny. No, svým způsobem je to pravda. S jistou nadsázkou ovšem je ve Sněmovně odsouhlasen kterýkoli jiný zákon - příslušnou většinou předepsanou ústavou pro ten který případ. V naprosté většině případů jde o vůli momentální většiny poslanců. Autorka si snad nepamatuje případ stoprocentního souhlasu.

Při všech těchto výhradách - a jistě by se našly i další - se ale nedá popřít, že nejde o úplně nesmyslné podání. Ústava předepisuje procedury, jak se dá k předčasným volbám dojít. To, že jsou pro politickou realitu možná nepohodlné, možná zdlouhavé, možná nepraktické, to všechno je možné. To, že vyvolání předčasných voleb byl na jaře roku 2009 nejspíš jediný způsob, jak se vyhrabat z vládní a politické krize, to je také nanejvýš pravděpodobné. To, že při tom došlo k obejití ústavy, to je prostě pravda.

Stalo se to podruhé - první případ se datuje k roku 1998. Od té doby politická reprezentace nebyla schopna vyřešit problém s velmi složitou cestou k případným předčasným volbám tak, aby na jedné straně nebyl z ústavy trhací kalendář, a na druhé straně si politici nezvykli řešit jejich jakýkoli marginální problém tím, že poženou voliče k urnám dříve než za čtyři roky. Tohle je racionální základ Melčákovy stížnosti. A fakt, že ji podal poslanec s politicky podivnou pověstí by na tom nemělo nic změnit.

Autorka je hlavní editorka ČRo Rádia Česko