Patricie Polanská: Brusel neformálně

O mnoho více než o naději se tu mluvit nedá, vzhledem k přesnosti všech dosavadních předpovědí - politických i ekonomických - tváří v tvář současné bezprecedentní finanční a ekonomické krizi. Bezprecedentní svým rozsahem a především rychlostí, s níž se rozvinula.

Je proto také otázka, jestli by bylo možné tak ulehčeně konstatovat absenci národních protekcionistických zásahů, kdyby Evropská komise předem neulomila hroty jednomu z nejspornějších bodů. To když schválila jako neodporující pravidlům francouzský plán na pomoc domácím automobilkám Renault a Peugeot Citroën.

Ten, připomeňme, předpokládá státní půjčku šesti miliard eur na dobu pěti let. Údajně za nepsaný slib, že během té doby automobilky nezavřou žádný ze svých francouzských závodů. To, co nutně musí vyvolávat otázky do budoucna, je, co se bude dít s nefrancouzskými provozy, pokud bude krize dál postupovat a zotavení ekonomik bude pomalejší, než se dnes předpokládá, nebo než se doufá.

Pomoc automobilovému průmyslu vůbec je zatím červenou nití táhnoucí se evropskými debatami o tom, jak čelit původně finanční krizi, která se velmi rychle přelila do prudkého propadu evropských ekonomik. A přestože už řada států sáhla k velmi populárnímu opatření, takzvanému šrotovnému, nezodpovězená zůstává další otázka. Jak totiž upozornil i Mirek Topolánek na tiskové konferenci po včerejším neformálním summitu, evropský automobilový průmysl závisí z většiny na jiných trzích než evropských.

Pár procent prodeje šrotovné zachrání, ale tato pomoc má své meze. Kvůli zdrojům vlád, ale koneckonců i kvůli zdrojům lidí. Těch, kteří si za pomoci státní podpory koupí nové auto není nekonečné množství. Dokonce jich velmi pravděpodobně není ani tolik, aby dlouhodobě zachránili evropské automobilky.

Bude jejich počet alespoň stačit na překlenutí krize? A pomohou skutečně domácím automobilkám, nebo se nakonec ukáže, že největší profit z evropských podpor měly třeba asijské firmy? To si málokdo dovolí předpovídat. A co pak? Velmi pravděpodobně se pak ocitne záchrana automobilek na evropské stole znovu.

Že bude Francie v čele tohoto proudu, to je také možné odhadnout i bez křišťálové koule. Vydrželo by i pak přesvědčení o nutnosti společného postupu, dodržování pravidel a protekcionismu jako nadávce?

Možná už v polovině března se některé naznačené i mnohé další otázky alespoň trochu vyjasní. To se v Bruselu bude konat řádný summit. A od něj budou chtít evropští politici a i jejich voliči jasnější odpovědi než ty, které mohly padnout během neformálního oběda.

Koneckonců, volby do Evropského parlamentu jsou za dveřmi.