Páté výročí teroristických útoků na USA

Nikoliv jeden stát a jeho armáda, ale početně sice poměrně malá, avšak svým dosahem nesmírně efektivní teroristická síť Al Kajda, která útočí na Spojené státy cílevědomě a vytrvale a v podstatě z jakéhosi pseudonáboženského přesvědčení.

"Teroristé, kteří na nás zaútočili 11. září roku 2001, jsou muži bez svědomí, ale nejsou to blázni. Zabíjejí ve jménu jasné a cílené ideologie, ve jménu myšlenek, které jsou zlé, ale nikoliv pomatené," podotkl nedávno americký prezident. Bezprostředně po útoku nastal zmatek. Byla přerušena veškerá letecká doprava nad územím Spojených států a sám prezident Bush se v prvních dnech skrýval. Do týdne ale byly zjištěny škody útoků poměrně přesně a Amerika začala hledat odpověď. Zjistilo se, co se vlastně stalo.

Teroristé unesli v dobře koordinované akci hned několik civilních letadel najednou a ty proměnili ve zbraně hromadného ničení. Ve třech případech se jim jejich záměr dokonale zdařil. Dvě unesená letadla i se všemi pasažéry na palubě narazila do "dvojčat" mrakodrapů Světového obchodního centra v New Yorku, která se v následném požáru dokonce zřítila celá, takže hmotné škody a ztráty na lidských životech byly ještě mnohem větší, než sami teroristé doufali. Třetí unesené civilní letadlo v obrovské rychlosti vrazilo do budovy Pentagonu ve Washingtonu, kde sídlí americké ministerstvo obrany, a i zde způsobilo velkou devastaci.

Jen čtvrtá skupina únosců nesplnila svůj úkol. Jejich letadlo se zřítilo v polích v Pensylvánii, když se jeho pasažéři na palubě proti únoscům vzbouřili a zřejmě se s nimi i poprali. A tak se můžeme jen dohadovat, kam vlastně mělo toto letadlo dopadnout. Logicky se nabízí buď Bílý dům jako sídlo amerického prezidenta, anebo Kapitol, kde je budova Kongresu a Senátu. Tím by teroristé zničili všechna mocenská centra Ameriky - vojenské, politické i ekonomické. Po prvotním šoku Američanů a celého svobodného světa následovalo odhodlání se bránit.

Nepřítel byl brzy objeven v Afghánistánu, kde se už léta předtím skrýval ideový vůdce organizace Al Kajda Usáma bin Ládin považovaný za iniciátora útoku. Spojené státy nejprve vyzvaly afghánský režim složený ze stoupenců Talibanu, aby Usámu vydal, aby mohl být postaven před soud. Taliban pochopitelně nevyhověl, a tak brzy začala válka. Vojenské tažení proti Talibanu a členům Al Kajdy, kterým afghánský režim poskytoval úkryt, bylo poměrně krátké a trvalo jen několik týdnů.

Vedly je Spojené státy a jejich západní spojenci se souhlasem Rady bezpečnosti Organizace spojených národů. Úspěšné tažení to ale bylo jen částečně. Nebylo totiž těžké vojensky dobýt Kábul a jiná větší afghánská města. Horší bylo udržet mír. Přívrženci Talibanu se brzy stáhli do hor, kde utvořili rozptýlené opěrné body a ze svých skrýší čas od času útočí na představitele nové moci až do dnešních dnů. A hlavně, nepodařilo se dopadnout samotného vůdce Al Kajdy Usámu bin Ládina, který unikl z obklíčení a dodnes se skrývá, údajně kdesi v horách na pomezí Afghánistánu a Pákistánu. Důkazem o tom jsou různé videonahrávky jeho projevů, které občas vysílají některé arabské televizní stanice. A je skutečně s podivem, že taková velmoc, jakou jsou Spojené státy, nedokázala ani za pět let tohoto muže vyhledat a v uvozovkách zlikvidovat.

Stačilo by přece, říká si laik, jen poslat do této oblasti speciální dobře vycvičenou skupinu dobrovolníků s tímto jednoduchým úkolem. Na místo toho Amerika spoléhá na režim v Pákistánu, že snad jednou Usámu Ládina dopadne. Válka s terorismem nabrala naopak před třemi lety dosti nešťastný kurz útokem proti Iráku. Nejen proto, že k němu zpočátku nedala jednoznačný souhlas ani Rada bezpečnosti OSN a tedy celé světové společenství, jako tomu bylo předtím v případě Afghánistánu, a také proto, že po americké invazi nebyly nalezeny žádné zbraně hromadného ničení, o nichž se obecně předpokládalo, že jich má Saddám Husajn obrovské a ničivé zásoby, ale hlavně proto, že se tamní situaci nepodařilo ani dodnes uspokojivě stabilizovat a uklidnit.

Naopak do Iráku se už léta stahují všechny extremistické síly islámského světa, které tam využívají možnosti bojovat proti Spojeným státům, a vnitřní poměry v zemi se nelepší, respektive lepší se jen velmi pomalu. V Iráku zatím vládne z velké části chaos, nový režim je slabý a vnitřně rozpolcený a teroristické útoky proti civilistům jsou stále na denním pořádku. Dnes už i velká většina Američanů, kteří před třemi lety invazi do Iráku přirozeně podporovali jako svojí obranu, považuje právě toto rozhodnutí prezidenta Bushe za chybu.

Ukazuje se, že nebylo úplně domyšlené. Američané v Iráku podcenili vnitřní odpor proti okupaci země a neuvědomili si, jak slabí jsou ve skutečnosti tamní zastánci demokracie. Západní politický systém se zatím prostě nedaří nastolit v poměrech, které tomu neodpovídají.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .