Paroubkova hra o budoucnost

Například sociální demokraté dlouhodobě blokovali volbu předsedy sněmovny. Ustoupili až v momentu, kdy byl do čela zvolen jejich kandidát, byť s příslibem, že to nebude on, kdo bude rozhodovat o návrhu nového premiéra v případě, že by tak měl podle ústavy při třetím pokusu učinit šéf dolní parlamentní komory. Jiří Paroubek tak mimo jiné názorně dokázal, že bez dohody s ním se volební pat nevyřeší.

Nejenom tímto krokem vytvořil o sobě v očích veřejnosti obraz člověka, který zastává tvrdou konfrontaci a který je hlavní brzdou dohody. Na to si po volbách stěžovali někteří komunální politici a rovněž i z úst uchazečů o senátorská křesla zaznívala na Paroubkovu adresu kritika. V obou případech nebyla sice nijak masivní, přesto byla slyšet. Narušila tak obraz sociální demokracie, jako strany jednoho muže, kde se předsedovy kroky neodváží nikdo zpochybňovat. Zároveň otevřela prostor k diskusi, nakolik může být Paroubkovo setrvání včele strany přínosem.

Svojí razancí dokázal Paroubek zvednout sociální demokracii ze dna. Vymezil se vůči ODS a nebál se kritizovat ani některé kroky prezidenta republiky. Jeho tah na bránu ocenila část voličů a preference sociálních demokratů začaly růst. Ve volbách do poslanecké sněmovny pak strana získala výrazně více hlasů, než před čtyřmi lety. Vzhledem k tomu, že šlo o stranu vládní, byl to slušný úspěch. Konal se však i na úkor komunistů, což se mimo jiné projevilo v tom, že ČSSD s KSČM nedaly dohromady většinu. Jak upozornili někteří politologové, kdyby se Paroubek před volbami lépe dohodl s Filipem a zaměřil se spíše na středové voliče, mohl už nyní šéf sociálních demokratů sedět ve Strakově akademii a nechat se oslavovat jako úspěšný lídr.

I když Paroubek vydává volební výsledky za vítězství, faktem je, že ve volbách do sněmovny, do senátu i ve volbách komunálních prohrál s ODS. To mu ostatně přes média připomenul bývalý šéf strany Miloš Zeman. Není asi náhodou, že s kritikou se přidal i Zdeněk Škromach a někteří další sociální demokraté, kteří bývají označováni jako Zemanovi lidé. Pro každou stranu je zdravé, když se uvnitř ní diskutuje. Střet názorových proudů ji může posunout kvalitativně výše.

Problém sociální demokracie momentálně spočívá v tom, že se polemika začíná vést hlavně prostřednictvím sdělovacích prostředků. To se jí stávalo i v dobách nedávno minulých. Strana pak působila rozhádaně a výsledkem byl propad volebních preferencí. I navzdory tomuto nebezpečí čeká dříve nebo později sociální demokracii diskuse o tom, kam by měla směřovat. A na jejím výsledku může záviset další osud Jiřího Paroubka.

Tvrdý konfrontační styl tlačí totiž stranu více k levému kraji politického spektra a strana tím přichází o středové voliče. Pro Paroubka bude velmi obtížné se agresivní nálepky zbavit a není jisté, zda v takovýto úspěch budou věřit jeho straničtí kolegové. Ti ostatně na komunální úrovni i ve velkých městech dokazují, že sociální demokracie může mít jinou tvář a že může být vítaným koaličním spojencem pro středové či pravicové strany. Navíc tím regionální politici komplikují Paroubkovu taktiku spolupráce s komunisty při vyjednávání o nové vládě. Šéf KSČM Filip se nechal veřejně slyšet, že se mu příliš nelíbí, jak při vyjednávání o obsazení radnic upřednostňují sociální demokraté jiné partnery než komunisty.

Přitom v tuto chvíli je pro předsedu ČSSD podpora od KSČM klíčová. Pokud by ji ztratil, jeho šance na ovlivnění povolebního vývoje by rázem klesly na minimum. Dalo by se tudíž říci, že momentálně Jiří Paroubek hraje o svoji politickou budoucnost. Otázkou zůstává, jak silné má v rukou trumfy? To se může ukázat, až v momentu, kdy bude muset karty vyložit na stůl. Pokud budou plonkové a sociální demokraté se ocitnou v izolaci, může se křeslo předsedy zachvět v základech. Na zásluhy se totiž v politice moc nehledí a po bleskovém Paroubkově vzestupu by mohl následovat stejně rychlý pád.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .