Paroubek a média

Členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, nominované za sociální demokracii, chce údajně upozornit na to, že média jednostranně špatně mluví o představitelích jeho politické strany. Členové rady ho nejspíše zdvořile vyslechnou, ale asi mu příliš nepomohou. Satira je totiž v případě toho, co se u nás poslední dobou děje, legitimní způsob občanské sebeobrany. Pan místopředseda nemůže chtít, aby veřejnost brala vážně něco, v čem se už nedá vyznat.

Vylepšit obraz ČSSD by Jiří Paroubek chtěl také novým tiskovým zákonem, který by chránil "občana politika" před nepravdivými informacemi médií. Tato iniciativa působí dojmem, jako by občan politik neměl, na rozdíl od občanů nepolitiků, zastání. Ve skutečnosti je opak pravdou. Politik se může s médii soudit jako každý jiný občan, na rozdíl od obyčejného občana ovšem díky imunitě sám nemůže být souzen. Spíše než ochrana politiků před novináři je asi aktuální ochrana občanů před politiky, což by zkušenému profesionálovi, jakým Jiří Paroubek bezpochyby je, mělo být jasné, jakmile si otevře noviny, anebo pustí rádio a televizi. I když mu to tak asi nepřipadá, média poukazem na směšnost politiků usilují o to, aby se tito začali chovat důstojně. Vlastně dělají jeho práci. Místo zastrašování by měl noblesně poděkovat.