Parazité, tlučhubové a příživníci

Jenže tak jednoduché to soudruh Vondruška, který sedí ve sněmovně za KSČM, mít nebude.

Už proto ne, že ještě před nějakými šestnácti lety byl jen bachařem v komunistické věznici v Minkovicích a na jeho "službu vlasti" si mnozí političtí vězňové jen neradi vzpomínají.

Podle bývalých politických vězňů - kromě jiných i Jiřího Gruntoráda a Vladimíra Hučína - patřil soudruh Vondruška k oné sortě bachařů, kteří neváhali (samozřejmě, jak nyní tvrdí, v rámci tehdejších předpisů) tvrdě, možná dokonce s nádechem bachařského sadismu, velmi tvrdě šikanovat právě tehdy vězněné odpůrce režimu.

Před několika dny mu tuto minulost připomněl Jiří Gruntorád, který se tak trochu pozastavil nad tím, v jakých že to žijeme časech, když bývalý komunistický bachař, který neváhal za prkotiny trýznit kázeňskými tresty vězněné odpůrce režimu, může nyní spoluurčovat zákony této země. Ještě v tu chvíli mohl soudruh Vondruška jen mlčet a tiše zpytovat svědomí. A právě to ovšem neudělal. Naopak - neváhal sepsat text, který pod názvem "Kdo je vyvrhel?" otiskly Haló noviny, periodikum to jeho strany, KSČM.

V textu soudruh Vondruška označuje bývalé disidenty, tedy ty vězněné, za "příživníky", "tlučhuby" a "parazity". V textu se chlubí tím, jak je hrdý na svou službu ve věznici v Minkovicích, a že se nemá za co stydět. Zároveň v textu soudruh Vondruška radí novinářům, aby si sáhli do svědomí a popřemýšleli, co by asi psali před třiceti lety. Asi tím chce naznačit, že on sám neměl před třiceti lety jinou životní možnost, než jako nedoučený nevímco nastoupit jako údržbář do věznice v Minkovicích. Asi tím chce také naznačit, že pak už se jen musel automaticky vyšvihnout na bachaře a jen tak, protože to asi podle něj jinak nešlo, si nechat dát titul JUDr-a na Vysoké škole Sboru národní bezpečnosti.

Osobně je mi ctí počítat se alespoň trochu mezi sortu lidí, které soudruh Vondruška označuje za "parazity", "tlučhuby" a "příživníky", a proto musím jednak říct, že vzhledem k vlastnímu čistému svědomí si do něj klidně sáhnu a poté odtamtud vytáhnu pro soudruha Vondrušku jen slova opovržení, a za druhé - mám za to, že před třiceti lety měl prostý občan i jiné možnosti, než šikanovat ve vězení odpůrce režimu.

Navíc, soudruh Vondruška v textu pro "Haló noviny" píše (cituji): ".mandát nemám od žádných příživníků a jim nakloněným příznivců. Ten mi dali voliči v otevřené politické soutěži, a tak mi na něj žádný tlučhuba sahat nebude." Konec citátu.

I bude, soudruhu Vondruško, bude! Kdyby ta jeho slova o otevřené soutěži byla pravdivá, nesměl by ve svém předvolebním usilování vynechat ze svého životaspisu všechno, co by souviselo s jeho bachařskou minulostí a ponechat tam jen úhledně znějící formulaci o tom, že působil jako "podnikový právník".

Nicméně - tohle mlžení, jakož i účelová dialektika je cosi, co u nich v partaji pěstují i jiní, jako například agent "Falmer" (v civilu předseda KSČM Filip), který sice nadšeně spolupracoval s rozvědkou, ale zároveň netušil, že je tím pádem součástí StB.

Takže vlastně s pobavením sleduji, že - jak se dočítám - vzniká ve straně soudruha Vondrušky (i agenta "Falmera"), tedy v KSČM, jakási vnitřní opozice, jejímž cílem je odpoutat se a distancovat od minulosti její předchůdkyně KSČ. Určitě to není jen kvůli tomu, že by se partaj chtěla nějak opravdově a vnitřně očistit od své stalinistické minulosti. Bude to asi také trochu proto, že průměrný věk členské základny KSČM (nějakých sedmdesát let) se začíná přibližovat průměrné délce života občanů České republiky.

Jestli to ale frakce kolem místopředsedy KSČM Jiřího Dolejše myslí s nějakou další obrodou jejich strany vážně, což asi ano, soudě podle výroků o tom, že by jako strana chtěli být partnerem i pro jiné strany, než pro sociální demokracii, bude se muset začít zabývat i minulostí takových svých soustraníků, jakým je bachař JuDr. Vondruška.

Až ho pak partaj odkopne, neb už jí nebude sloužit k dobru, budu se v pozadí škodolibě chechtat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .