Papežovy výroky a nemoce islámského světa

Důvodem bylo vydání jeho knihy "Satanské verše", což je text poměrně komplikovaný, a nebýt provokativního názvu, snad by si ho nevšiml ani samotný Chomejní. Autora každopádně fatva proslavila po celém světě, ale věhlas nebyl zadarmo. Rushdie totiž strávil dlouhá léta na neznámých a přísně utajovaných místech pod ochranou britské policie - dodnes si nemůže být svým životem úplně jist, přestože fatva byla po letech více méně odvolána. Hněv islámského světa se ovšem nevybíjel jenom hrozbami, ale docela konkrétnímiútoky proti vydavatelům - když už nebyl autor po ruce.

Dalším šokem pro Západ se stal podobný hněv islámského světa letos v únoru. Vyvolaly ho pro změnu karikatury zakladatele islámu Mohameda v dánských novinách. Reakce přišla s půlročním zpožděním a měla opět podobu masových protestů. Odvolávali se velvyslanci, pákistánský Senát odhlasoval rezoluci a všechno vyústilo do diplomatické války a bojkotu dánského zboží. Na Západě se debatovalo o tom, zda bylo zveřejnění karikatur vhodné nebo nevhodné, různé noviny se rozhodovaly, zda nemají karikatury rovněž otisknout. Zástupy rozhořčených protestujících v islámských zemích působily dojmem davové psychózy (či pro Západ neznámého druhu fanatismu), pálily se dánské vlajky a přepadeno bylo zastupitelství Evropské unie.

Teď zde máme v pořadí třetí případ. Spouštěcím momentem se stala přednáška papeže Benedikta XVI. na univerzitní půdě v Řezně. Stačila citace starodávného textu - při které papež navíc upozornil, že nevyjadřuje jeho názory. Opět se opakují masové protesty, pákistánský parlament opět vydává rezoluce, Al-Kajda vyhlašuje válku církvi, na Vatikán se sypou hrozby teroristických útoků, pálí se papežovy podobizny, odvolávají se velvyslanci, objevují se útoky na křesťanské kostely a turecký atentátník na minulého papeže Ali Agca (v dobré vůli) varuje z tureckého vězení Benedikta, aby do jeho země radši nejezdil, protože by to pro něj mohlo být velice nebezpečné. Mimochodem, ve svém prohlášení zdůrazňuje, že to říká jako člověk, který "tyhle věci dobře zná".

Zmíněné tři případy mají leccos společného. Je zřejmé, že před očima nemáme ani zdaleka jenom o jakési spontánní akce. Mnohé protesty jsou cíleně organizované. Společné je i to, že absolutní většina demonstrantů vůbec neví, o co vlastně jde: knihu Salamana Rushdieho nikdy nečetli, pobuřující karikatury nikdy neviděli, a stejně tak nemají tušení, o čem vlastně nynější projev papeže byl. Jsou to protesty, vzdáleně připomínající komunistickou manipulaci - například když se demonstrovalo proti Chartě 77, kterou nikdo nečetl. V případě islámského světa jde ale, zdá se, o hlubší problém. Je vystaven obrovskému tlaku na modernizaci, jíž se nedokáže bránit jinak, než bojem proti uměle vytvořenému nepříteli, který uráží jeho tabuizované hodnoty.

Zajímavé je i to, že násilně laděnou reakci vyvolaly zcela různé věci. V prvním případě to byl spisovatel, který vyšel z islámského světa, ale odmítl ho. V druhém případě to byly liberální noviny, jež otiskly karikatury. Ve třetím případě je to vysoce konzervativní papež, jehož asi nelze podezírat z útoku na dobré mravy. Zjednodušeně bychom tedy mohli identifikovat tři symboly, vůči kterým islámský hněv doposud zahořel - jeden z řad vlastních odpadlíků, druhý z řad sekulárních liberálů a třetí z řad konzervativních křesťanů. Je ale naprosto evidentní, že podobný hněv může vyvolat v podstatě cokoliv. Mimochodem, je otázka, co to bude příště.

Příčiny jsou totiž úplně jinde. O spouštěcí momenty ve skutečnosti vůbec nejde. Omluva papeže, stejně jako omluva dánských novin nebo vysvětlování spisovatele Rushdieho mohou snad zmírnit důsledky, ale v žádném případě neřeší příčinu. Tou je totiž nesvoboda islámského světa, který není zvyklý debatovat, není zvyklý na to, že náboženství je svobodnou volbou jednotlivce, a už vůbec není zvyklý na to, že lidé mohou vyjadřovat i provokativní názory.

Paradoxem současné situace je ovšem obsah papežovy přednášky, která byla o tom, že víra se má hájit argumenty, nikoliv násilím. Reakce radikálů mu vlastně dává zapravdu, bez ohledu na to, zda byla jeho slova formulována (z diplomatického hlediska) šťastně nebo nikoliv.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .