Papežova přednáška

Papež se v přednášce snažil říct, že rozum není protikladem víry, jak si to myslí ateisté, a chtěl ukázat, že víra v prospěšnost racionality je v křesťanské teologii starého data. Tím ovšem také nepřímo naznačil muslimům, že kvůli víře bez rozumu, praktikované fanatiky, patří dnes jejich náboženství do druhé ligy. Benedikt XVI. je stoupencem dialogu mezi křesťanstvím a islámem, mimochodem náboženstvími, které mají mnoho společného. Jenomže k dialogu je třeba dvou. A není náhoda, že muslimové nejsou schopni dialogu nejen s křesťanstvím, ale ani s judaismem, hinduismem, či buddhismem.

Primitivní reakce na papežovu teologickou přednášku lze přičíst médiím v arabském světě, která vytrhla některé pasáže ze souvislostí. Pak je zde ale otázka po smyslu takové novinařiny. Existují teorie o tom, že islám, konfrontován s moderním světem, prochází obdobím sebereflexe a obtížně hledá svou identitu. Islamisté potřebují čas, aby si také vyjasnili vztah mezi vírou a rozumem. Za nějakých dvě stě let s nimi zřejmě bude normální řeč. Pokud se ovšem šíité a sunnité nevyvraždí mezi sebou a pokud neučiní osudovou chybu, pokusit se mečem obrátit zbytek světa na islám. To by určitě neprošlo.