Papež varuje mladé před "pouští ducha"

O předchozím papeži se říkalo, že mluví k lidským srdcím. Ten současný se snaží oslovit lidský rozum. Netroufám si říci, že je to těžší. Je to náročné jinak. Přemýšliví lidé, kteří znají Benediktovy texty, vědí, že to umí. Do Austrálie je to skoro odevšad daleko. Poutníků se tam sjelo na půl milionu, z toho přes dvě stovky Čechů. Jak znělo papežovo poselství?

Mluvil především o naději, neboť ta (cituji) "osvobozuje od povrchnosti, apatie a sebestřednosti, které zabíjejí duši a otravují mezilidské vztahy" (konec citátu). Varoval mladé před pouští ducha.

Co má papež v popisu práce? Pravda, je tak trochu úředníkem, trochu politikem a manažérem. Jeho hlavním posláním je však být apoštolem a vydávat svědectví "ve věcech víry a mravů", jak se říkávalo postaru. - Papežové bývali různí. O některých lze říci, že byli škůdci věci, k níž byli povoláni. Nebylo jich moc. Novověk rád nasazuje papežům psí hlavu, myslím, že často neprávem (tak se např. děje dodnes Piu XII.). Ano, byli mezi nimi lidé schopní i méně schopní. Ale těm, kteří byli současníky většiny z nás (občansky se jmenují Roncalli, Montini, Wojtyła, Ratzinger), přizná nepředsudečný pozorovatel osobnost velkého formátu. - Vraťme se však k Benediktovu poselství mladým. Poušť ducha! - Ta slova jsou metaforou. Užití metafory je vždycky riskantní. Vyvolává spory o její výstižnost. Zejména jde-li o výrok, který chce být diagnózou (případně prognózou) a vyvolat starost. To mnozí lidé nemají rádi. Jiní lidé se naproti tomu těchto výroků podezřele rádi dopouštějí. Existují nevěrohodní pesimisté, ale i nevěrohodní optimisté. Myslím, že většina přijímá varování už prvoplánově nerada. Prohlásí-li někdo, že se stav věcí oproti minulosti zhoršuje, je pokládán za nostalgika. Upozorní-li na neblahé dopady v budoucnu, vyslouží si titul apokalyptika. Ve hře je subjektivita nejen vypovídajícího, ale i naslouchajícího. Hned dvě neznámé v jedné rovnici.

Kromě toho je tu i skutečný stav věcí. Jenže jak ho zjistit? Pomocí statistik? Nějaké k dispozici máme. Ekologické, ekonomické, demografické, sociopatologické. Příliš povzbudivé nejsou, řečeno kulantně. Platí to i o té menší, ale zámožnější části světa, které říkáme "Západ" (on je to spíš Sever). Její civilizační výkon jí zajistil vysoký materiální standard. Tušíme - myslím, že právem -, že jeho úroveň má svůj zenit za sebou. Západní společnost včetně jejích elit neví, jak dál. Zdá se, že se ocitla v konzumní pasti. Že její největší péčí je zachování stávající míry blahobytu. Té obětuje i svůj dorost. Především tak, že příliš netouží mít děti. Děti totiž něco stojí. A pokud je má, nestará se o to, do jakého světa je přivádí.

Tak nevím: jsem nostalgik? Nebo apokalyptik? Tak či onak, mladá generace zemí, jimž říkáme "vyspělé", nevidí svou budoucnost právě růžově. Její malá část nacvičuje způsoby, jak si vydělat, jiná malá část se nechává okouzlit radikálními utopiemi, ale velká část cítí prázdno, nudu. Proto z ní uniká k zábavě. A generace jejich rodičů i prarodičů si s tím neví rady. Lze tento stav nazvat mdlobou ducha? Nebo dokonce pouští?

Myslím, že ano. - Adresátem papežovy výzvy je zřejmě mladá generace dosud blahobytných západních zemí. Nevím, jak na ni zareagují mladí Latinské Ameriky. K mladým muslimům, Číňanům nebo Indům asi nedolehne. Ale mluvit o naději k těm, jimž chybí, ale kdo po ní touží, má smysl. - Papežova naděje je zakotvena ve víře, která v tomto horizontálním světě představuje vertikální rozměr. Návyk na komfort však člověka odnaučil hledět vzhůru.

Odvozovat naději od skutečností tohoto horizontálního světa, o což se snažily utopie 19. a 20. století, se lidstvu nevyplatilo. Benedikt XVI. se ujal funkce, jíž se za starodávna říkávalo prorocká. Prorok není prognostik, jak se dnes často soudí. Prorok se snaží o jiný úhel pohledu na lidský úděl. Zůstanou papežova slova - řečeno biblicky - "hlasem volajícím na poušti"? Nevím. Zaslechlo je nejméně půl milionu lidí. - Nenapadá mě nic jiného než jiný biblický obrat: "Kdo máš uši k slyšení, slyš..."

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .