Pakt stability se nás týká

27. červenec 2004

Operace se zdařila, pacient zemřel. Tedy přesněji řečeno, s největší pravděpodobností právě umírá. Řeč je o Paktu stability, který si před šesti lety před zavedením společné evropské měny euro vybojovalo Německo, aby se jenom o tři roky později stalo jeho první obětí. Spolu s Francií neplní opakovaně jedno ze tří kritérií pro dodržování rozpočtové disciplíny, a sice to, které stanoví, že rozpočtový deficit nesmí být vyšší než tři procenta HDP.

Loni za to Evropská komise uvalila na obě země pokutu v mnohamiliardové výši, přesně v souladu s literou Paktu stability. Rada ministrů se ale vzápětí rozhodla hříšníkům odpustit, což Evropský soudní dvůr před několika dny označil za nepřípustné. Stvrdil tak zásadu, že před zákony jsou si všichni rovni. Nikdo nemůže pro sebe žádat zvláštní zacházení jenom proto, že je mocnější než ostatní. To je pro všechny nové členské státy nepochybně důvod k optimismu.

Česká republika má nicméně všechny důvody pozorně sledovat, co se stane dál. Podobně jako Německo a Francie a mezitím ale i další čtyři země eurozóny a pět nově přistoupivších zemí, není ani Česká republika toho času schopna usměrnit svůj rozpočtový deficit pod požadovanou hranici 3 procent. Letošní český deficit je naplánován na 5,3 procenta HDP s tím, že Špidlova vláda jej slíbila srazit pod 3 procenta nejpozději v roce 2008. S tímto "jízdním řádem" Brusel sice souhlasil, ale zda ho Praha bude schopna dodržet je velkou neznámou.

V řadách sociální demokracie se šíří stále větší odpor už i proti současným úsporným opatřením, která jsou podle ekonomů sotva hodná toho jména. Pokud se Grossovi podaří sestavit vládu za současného rozložení sil v parlamentu, bude takový kabinet neustále pod tlakem, aby si místo dodržování rozpočtové disciplíny hleděl vykoupit přízeň voličů. Touto cestou se ostatně vydali už i nynější ministři, když při jednání vlády o návrhu rozpočtu požadovali celkem o téměř 20 miliard korun víc, než bylo plánováno.

Na první pohled se může zdát, že se nic světoborného neděje. Přísná pravidla Paktu stability jsou rozvolněna už dnes a budou s největší pravděpodobností brzy změkčena i formálně. Pokud se tak ale stane, pak jenom v tom smyslu, že překročení deficitu o víc než tři procenta by bylo přípustné jenom v tom případě, že ekonomika neporoste. Jakmile ale nastanou lepší časy, budou mít státy povinnost starý dluh umořovat. Problém Česka je ovšem jak známo v tom, že se jeho zadlužení zvyšuje, ačkoliv česká ekonomika roste.

To je nanejvýš varovný signál, který nasvědčuje tomu, že se struktura českého zadlužení vymyká kontrole. Bez zásadních reforem to prostě nepůjde. Správnou cestu ukazuje Slovensko, které na ni vykročilo s příkladnou odvahou. Další změnou v souvislosti s Paktem stability je okleštění pravomocí Evropské komise navrhovat sankce za jeho porušení. Miliardové pokuty mohou komisaři napříště pouze doporučovat, nikoli rovnou uvalit.

Konečné rozhodnutí bude v rukou ministrů financí a hospodářství jednotlivých členských států, tak to alespoň stojí v odsouhlaseném, zatím však neratifikovaném návrhu Evropské ústavy. Soud v Lucemburku to nicméně ve svém výroku ohledně neprávem odpuštěných pokut Německu a Francii už předejmul, když konstatoval, že pokud ministři nepřijmou doporučení komise, nelze tento krok napadnout. Což dává už nyní prostor k tomu, aby byly navrhované sankce přinejmenším odloženy. Ani to ale není proti zájmům České republiky.

Těžko se najde v unii země, která by trvala na tom, aby Německo a Francie, jež tvoří lokomotivu unijního hospodářství a přispívají největšími částkami do jejího rozpočtu, byly postaveny před nutnost najít ve svých státních pokladnách ještě peníze na pokutu za porušení Paktu stability. Což ovšem na druhé straně vystaví jeho základy dalším otřesům. Maastrichtská kritéria se tak stále víc začnou podobat spíš ideálu, o který je nutno neustále usilovat než konkrétním měřítkům, jež je nutno dodržovat. Co to udělá se stabilitou eura, je ovšem otázka. Vzhledem k závazku nových členských zemí společnou měnu přijmout se tato otázka bytostně týká i nás.

Spustit audio