Pákistán v boji s Talibánem

Původně měli být noví, Mušarrafem jmenovaní soudci do 30 dnů odvoláni. Právě tito noví soudci ale zaručovali vůdci Lidové strany, vdovci po zavražděné političce paní Bhuttové, Alí Zardáríovi beztrestnost a pozastavili žaloby z nezákonného obohacování, chcete-li z krádeží - na úkor společnosti. Budou-li soudci odvoláni ztratí Alí Zardarí jistotu, že ho původní, nyní reinstalovaní soudci nedají zatknout a postavit před soud. Pákistánská advokátská komora, rovněž tento týden, stanovila nové datum reinstalace. Nedojde-li k ní do 14. srpna obnoví prý demonstrace a jiné projevy občanské neposlušnosti. Není proto divu, že prakticky nevládnoucí koaliční vláda nastoupila útěk vpřed a věnovala se především boji proti terorismu. Povstalecké skupiny zintenzivnily svou činnost ve Federálně spravovaných územích na afghánsko-pákistánské hranici. Tato území se stala útočištěm Tálibánu, v jehož řadách bojují i cizinci. Původním cílem vlády v Islamabádu bylo proto tyto cizince ve spolupráci s pákistánskými teroristy vykázat ze země. Nyní vláda učinila ústupek a chce jen vyjednávat o jakémsi příměří. Pozorovatelé v této souvislosti připomínají, že podobná jednání a z nich vzniklé dohody v roce 2006 k ničemu nevedly. Zároveň vláda, ovšem tichým hlasem, varuje Washington - ale take Kábul, aby v budoucnu vojenskými akcemi nenarušovaly suverenitu Pákistánu. Středeční schůze vlády v Islamabádu se nezúčastnilo hnutí Muttahida Qaumi Movement, které vytvořil na svou podporu prezident Mušarraf a které s ním prohrálo letošní únorové všeobecné volby. Nebylo ani pozváno. Bez něj se ale jen stěží dá hovořit o celonárodním odhodlání bojovat úspěšně proti terorismu. Zamýšlí to vláda vůbec.... To ovšem vede k otázce, co tedy současná pákistánská vláda chce. Premiér Gillaní je považován za přechodné řešení, budoucnost Alí Zardárího je nejasná a druhý vítězný vůdce únorových voleb Naváz Saríf vládu už opustil a přechodně žije v Londýně. Premiér Gillaní je očekáván ve Washingtonu a americká vláda mu předem přislíbila - aniž naznačila jakou bude žádat protihodnotu - finanční a hospodářskou pomoc. Výsledek jednání je proto nejistý.

Pákistánský tisk se v tomto nejistém okamžiku zámýšlí nad prezidentem Mušarrafem. Podařilo se mu přežít neklidný rok 2007, kdy byly široké vrstvy obyvatelstva zklamány jeho vládou. Mušarraf zůstal pro mnohé pozorovatele hádankou po celých sedm let, kdy byl u moci. Když letos v únoru prohrál volby, zanechal po sobě ve Státní bance nejvyšší zásoby dolarů, nejvyšší částky z vybraných daní, zvýšený export do zemí, kam Pákistán před jeho vládou nikdy nepronikl a v Karáčí robustní burzu cenných papírů.

Růst cen základních potravin ho zaskočil podobně jako rostoucí ceny pohonných hmot. Ale to se mu tváří v tvář dnešní situaci začíná téměř promíjet. Navíc jeho slovo stále platí u jeho amerických přátel. Určitě víc než slovo jeho nástupců. Dojde nakonec k jeho plnému návratu do pákistánského politického života....

Nečekaná návštěva Baracka Obamy demokratického kandidáta na úřed amerického prezidenta v Kábulu může Mušarrafovi jen prospět. Obama je přesvědčen, že je i nadále nutné podporovat v boji proti terorismu afghánského prezidenta Karzaje. Přislíbil mu dokonce, že se zasadí o to, aby Afghánistánu byla v roce 2010 zvýšena americká vojenská přítomnost. Dojde-li k tomu, zvýší se bojová činnost v pohraniční oblasti, zmenší se nebezpečí přeshraničních zásahů jednotek pronásledujících Talibán do jeho úkrytů ve Federálně spravovaných územích a to vše může dále obnovit doma Mušarrafův prestyž.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .