Pád poslance Krause

Michal Kraus odchází ve volebním roce z funkcí předsedy jednoho z nejvlivnějších parlamentních výborů, z funkce poslance a předsedy poslaneckého klubu.

Ještě na začátku nového roku to nevypadalo, že tento vlivný politik bude muset z politiky odejít. Vedl poslance nejsilnější vládní strany a byl jedničkou na kandidátce v Liberci. Stačilo ale jen málo, novináři se ho dotázali, což měla znamenat jeho podivná cesta do Afriky před pěti lety. Poslanec se zamotal do svých odpovědí a dokonce byl přistižen při lži, když tvrdil, že neznal minulost a aktuální problémy podnikatele Františka Riga, se kterým do Afriky cestoval. Správkyně konkursní podstaty jedné z Rigových firem ale dosvědčila, že ji tehdejší řadový poslanec ČSSD Kraus přemlouval, aby uvolnila 50 tisíc dolarů, které do firmy přišly, protože prý nepatří Rigovi. Z toho je přinejmenším zřejmé, že poslanec o problémech svého tehdejšího, řekněme, obchodního přítele, věděl.

Proč se tedy poslanec zapletl s problematickým podnikatelem, kvůli čemuž se nyní dokonce může stát předmětem policejního vyšetřování? Pokud totiž skutečně přemlouval správkyni konkursní podstaty a prokáže se to a poté podnikateli pomohl přes účet své matky převést peníze do Ghany, aniž znal jejich původ, mohl se podílet na trestných činech poškozování věřitele nebo na legalizaci výnosů z trestné činnosti. Nebo přinejmenším na pokusech o tyto trestné činy.

Je skutečně podivné, že takový politický matador, jakým Michal Kraus za dvacet let svého pobytu v malostranských parlamentních palácích je, nebo je za něj alespoň považován, si tuto malou násobilku v roce 2001 nespočítal. Naskýtá se jediné vysvětlení. Právě proto, že Michal Kraus je v politice tak dlouho, mohl se zřejmě domnívat, že mu projde opravdu vše.

Kraus za této situace učinili to jediné, co učinit mohl, byť na první pohled by se mohlo zdát, že tak strmý pád si dlouholetý poslanec přece jen nezaslouží. Je totiž pravda, že zatím mu nebylo prokázáno žádné porušení zákona, ani korupční jednání. Ale ne zcela standardní a etické jednání mu už prokázáno bylo, nebo spíše řečeno, sám ho nijak nepopřel. Zástupce občanů by neměl pomáhat pochybným podnikatelů v jejich obchodech, tím spíše, pomáhat jim v jejich problémech se státními úřady a pokoušet je obcházet jejich rozhodnutí, v tomto případě obstavení účtů.

Je ale zřejmé, že takto rychlé řešení souvisí především s blížícími se volbami, v nichž půjde o vše premiérovi a volebnímu lídrovi Jiřímu Paroubkovi i celé ČSSD. Jak nedávno konstatoval, končí legrace. Politikové ČSSD vesměs uznávají, že je nyní nutná určitá disciplína a silná ruka a s hrůzou vzpomínají na rozvrat strany za slabých předsedů Špidly a Grosse.

Přesto zdůvodnění Krausovi rezignace vzbuzuje pochybnosti. Už jen to, že on sám se ke vzdání se mandátu a jedničky na kandidátce nepostavil čelem a jeho prohlášení přinesl na mimořádnou tiskovou konferenci lídr Jiří Paroubek. Jako kdyby tím bylo řečeno, že strana prostě teď nepotřebuje krajského lídra, kterému hrozí policejní vyšetřování, ale v zásadě na jeho aktivitách nic neshledává. Jak už bylo řečeno, Kraus se přinejmenším nechoval eticky, když se snažil svým poslaneckým vlivem pomáhat kontroverznímu podnikateli v jeho obchodech. A pak se zapletl do vysvětlování kauzy.

Ke koloritu pak patří, že Kraus v prohlášení uvedl, že odchází po brutální kampani. Jako kdyby si své problémy nezpůsobil sám, ale způsobili mu je novináři svým dotěrnými dotazy. Samozřejmě, můžeme připustit, že pět let stará kauza se nyní před volbami neobjevila náhodou. Někdo mohl mít zájem na jejím zveřejnění právě nyní v rámci politického boje. Někdo mohl příslušné novináře navést na určitou stopu. To se nikdy nedá vyloučit a novináři by také zřejmě měli poctivě říci, zda-li tomu tak bylo.

To ale nic nemění na tom, že poslanec si své problémy způsobil především sám a že se není co divit politické straně ve volebním roce, že s tím nechce být spojována. Pachuť zůstává jen z faktu, že ještě dříve, než poslanec Kraus, byl z kandidátky strany vyškrtnut jiný poslanec, který se provinil jen tím, že přes zákaz stranického vedení si dovolil Krause za jeho postoje kritizovat. Mít blízké vztahy s pochybným podnikatelem je přece jen menší prohřešek než kritizovat vlastního stranického kolegu.

Kdyby si lídrové ČSSD ušetřili trapné stesky na brutální a tedy zřejmě někým podle organizované kampaně a škrtání nepohodlných kritiků, mohla by rychlost, se kterou kauzu řešilo, být za dnešního stavu politické kultury velmi sympatická.