Paběrkování v předvolební kampani

Řekl bych, že se to v televizi zatím daří více než v tisku, kde někteří komentátoři a dokonce i autoři kreslených vtipů prozrazují své stranické sympatie tím, že stranu svého srdce a její představitele nikdy, ale opravdu nikdy nekritizují. A to nemluvím o vysloveně stranických tiskovinách, jakýchsi relikviích první a třetí republiky, kdy většina novin patřila politickým stranám, a podle toho se také chovala.

Po listopadu 1989 se zdálo, že médiím tohoto druhu odzvonilo a komunistické Haló noviny či Sládkova republika byli jen bezvýznamnými a překonanými produkty extrémistických stran. Ostatně sama donedávna šéfredaktorka Haló novin Miroslava Moučková, kterou s neuvěřitelnou vstřícností poslanci zvolili do rady ČTK, v rozhovoru pro Lidové noviny výslovně přiznala, že kritika KSČM se v Haló novinách zásadně netiskne.

Bohužel svůj nepokrytě stranický časopis začala vydávat i Občanská demokratická strana pod charakteristickým a trochu varujícím názvem 51 pro, rozuměj 51 procent pro nás. Podobně jako televize snažíme se o objektivní pohledy i my v rozhlase a zatím spíše paběrkujeme z různých diskusí to, co nás zrovna zaujme.

Tak například mě se z počátku zdál být oprávněný protest ministra Kühnla České televizi, že stále ještě vládní US-DEU jen na základě ne vždy spolehlivých průzkumů byla vyřazena z televizních otázek Václava Moravce speciál a s naprostou samozřejmostí nahrazena dosud nevládní Stranou zelených. Ovšem, když jsem si v sobotních Lidových novinách přečetl zcela defétistický rozhovor s někdejším zakladatelem Unie svobody Janem Rumlem, musel jsem uznat, že televize jednala oprávněně, když nad touto skupinkou zhrzených funkcionářů definitivně zlomila hůl.

Průzkumově stejně málo nadějná strana Sdružení nezávislých kandidátů-Evropští demokraté vystupující pod zkratkou SNK-ED vypadají poněkud čileji, i když se s kampaní zřejmě osudově zpozdila. Její vůdcové Jan Kasl a Josef Zieleniec se už dostali do některých televizních diskusí a Josef Zieleniec navíc i do populárního Krausova pořadu Uvolněte se, prosím. Tam sice musel vykládat, jak umí pilotovat letadlo a spravit si sám spojku u auta, ale přece mu zbyla aspoň chvíle na to, aby promluvil o úsmyslu své strany potírat korupci a o zavedení testů poctivosti veřejných činitelů, což má být jinými slovy provokační zkoušení odolnosti vůči úplatkům.

Chybou však je, že SNK-ED prezentuje zatím boj proti korupci jak nejen hlavní, ale po hříchu snad jakoby vůbec jediný bod svého programu, a to je bohužel málo: Strana zelených si toto včas uvědomila a rozvinula vějíř svých programových nabídek do velké šíře, čímž sice nesporně posílila svůj průzkumový náskok a skrze něj získala velkou šanci ke vstupu do parlamentu, ale na druhou stranu tu velikost svého vějíře místy trochu přehnala a o některých věcech teď raději mnoho nemluví, například o velmi pochybném návrhu ke snížení věku volebního práva na 16 let.

Podobně asi Strana zelených bude muset couvnout od svého požadavku zakázat topení uhlím, i když právě o tom předseda Bursík v nedělní Partii na Primě kupodivu dokázal přesvědčit polovinu telefonujících diváků. Zajímavý příměr se v posledních otázkách Václava Moravce speciál vysílaných minulý čtvrtek z Kladna, podařil středočeské kandidátky zelených paní Zubové, která odpor své strany vůči spolupráci s komunisty vyjádřila metaforou, že ani na semaforu nikdy nesvítí zelená společně s červenou.

Moderátor bohužel nebyl tak pohotový, aby se zeptal, zda-li to platí i pro oranžovou. Pokud ano, mělo by být o orientaci zelených v příštím parlamentě, respektive vládě rozhodnuto, neboť modrá ani černá se na semaforu nevyskytují a zelené by ve spolupráci s nimi nemělo nic bránit. Jenže dosavadní už tři televizní diskuse Martina Bursíka s představiteli ODS zatím nějaké přílišné názorové shodě nenasvědčují.

Kromě toho se zelení také zatím kupodivu nevyslovují k tomu, co by i z hlediska jejich programu mohlo být docela vděčným hitem, totiž, aby se peníze k úhradě povodňových škod hledaly v resortu Ministerstva obrany, konkrétně omezením nákupu obrněných transportérů. Že to říkají komunisté by zeleným nemuselo vadit, protože už jsme to slyšeli i od poslanců ODS. Ostatně po povodních roku 2002 Špidlova vláda také zrušila nákup velkého množství Gripenů a pak to nahradila pouhým nájmem sotva polovičního počtu těch nadzvukových strojů. Zatím nikdo odpovědně neřekl, jaká že újma tím obraně naší země vznikla.

Je víc než pravděpodobné, že by nikdo nepostrádal ani polovinu těch nyní nakupovaných transportérů a akutně potřebných deset miliard by okamžitě bylo doma. Nemluvě o tom, že jak v této věci, tak v záležitostech měřičů silničního mýtného, kdy byla dána přednost nabídce o několik miliard dražší, jsou ve vzduchu různá podezření ani ne tolik z prospěchu osobního, jako spíše stranického. Je proto zajímavé pozorovat, jak právě k těmto možnostem získání peněz na náhrady povodňových škod některé strany urputně mlčí. Tím větší volební příležitost pro ty, kdo v těchto věcech mají čisté svědomí, aby hodně nahlas řekli, co všechno o různých podezřelých výběrových řízeních a privatizacích vědí.