Otazníky kolem smlouvy s Hyundai

Vše je totiž skutečně zatím ve stadiu sice smluvně ošetřených, ale zatím nerealizovaných příslibů. A to příslibů z obou stran, přičemž na straně jedné, tedy naší se jedná o konkrétní a pevné závazky, zatímco na straně automobilky lze pozorovat poměrně široké rozpětí. Automobilka se například zavazuje investovat do továrny 17 až 31 miliard korun rozptyl tedy v řádu skoro 100% , zahájit stavbu do tří měsíců po vydání stavebního povolení, ale nejpozději do konce roku 2007.

Na zahájení výstavby má tedy Hyundai rok a půl, přičemž klíčový termín zahájení je v rukou české strany, která musí vydat stavební povolení bez něhož nelze stavbu zahájit a průběh stavebního řízení mohou ovlivnit i nejrůznější občanské a ekologické aktivity a to nejen v lokalitě samé, mohou se týkat například budování předpokládané dopravní infrastruktury.

Dá se tedy konstatovat, že automobilka nemusí se zahájením výstavby nijak pospíchat. Další poměrně pružné ustanovení se týká předpokládaného počtu pracovníků. Automobilka předpokládá že v době plné výroby tedy někdy v roce 2010 by měla zaměstnat až 3 a půl tisíce lidí, přičemž se pro jistotu zavazuje zaměstnat do tří let od zahájení výroby tisíc pracovníků. Podíváme-li se na tyto přísliby, pak se může zdát, že tu něco nehraje. Pokud bychom totiž počítali s nejzazším možným termínem zahájení výstavby na konci roku 2007, pak jistě takto velká továrna i při největším tempu výstavby, nebude vybudována do několika měsíců.

Lze předpokládat, dokončení takto velké stavby do jednoho roku, čímž se dostáváme na konec roku 2008, kdy by se mohla rozjet první výroba a to by automobilce zbývaly dva roky do onoho roku 2010, kdy by měla vyrábět 300 tisíc vozidel a zaměstnat 3 a půl tisíce pracovníků. Nicméně podle dalšího výše zmíněného smluvního ujednání se automobilka zavazuje do tří let od zahájení provozu zaměstnat pouze 1000 pracovníků.

Pokud tedy za předpokládané datum zahájení výroby vezmeme konec roku 2008 pak se tímto ustanovením dostáváme až do roku 2011. Až do té doby bude mít automobilka jakési přechodné období, kdy si bude moci vybrat zda zaměstná 3 a půl tisíce jak předpokládá nebo jen tisíc pracovníků jak ji to umožňuje smlouva. Pokud jde o samotná pracovní místa, která mají snížit nezaměstnanost v regionu, je tu jedna zajímavost a s ní souvisící otázka.

Nikde totiž není smluvně ošetřeno, že automobilka musí zaměstnávat jen tuzemské pracovníky - což by při uplatnění volného pohybu pracovních sil v rámci Evropy ani nešlo, ale na druhou stranu se česká vláda zavazuje v rámci investičních pobídek, že bude přispívat na rekvalifikace pracovníků a dotovat vznik pracovních míst, otázka tedy zní, zda se budou z peněz našich daňových poplatníků dotovat pracovní místa i pro zájemce z okolních zemí.

Podíváme-li se na druhou stranu na závazky české strany podobnou volnost tu nevidíme. Česká strana totiž na sebe bere poměrně značnou část nákladů na některé úkony spojené s výkupem pozemků a navíc se zavazuje prodat tyto pozemky automobilce přibližně za sedminu jejich tržní ceny.

Na výstavbu továrny samé poskytnout 1 a půl miliardy a dalších až 2 a půl miliardy v podobě investičních pobídek. Především se však zavazuje k výstavbě dopravní infrastruktury, která má budovaný závod spojit se sesterským podnikem Kia na slovenské straně, a to v celkové hodnotě 10 a půl miliardy. Podle smlouvy pak může automobilka od smlouvy odstoupit, pokud česká strana nesplní některou z uvedených podmínek, na druhou stranu pokud nebude plnit korejská strana své závazky jediná sankce, která ji hrozí je, že by musela vrátit investiční pobídky. Ty však má dostávat postupně tak, jak bude nabírat zaměstnance, pokud nebude najímat, pobídky nedostane a tudíž ani nic vracet nebude.

Na druhé straně však stojí i riziko byť zcela hypotetické, že s uvedenými investičními pobídkami a úlevami nevysloví souhlas Evropská unie a pak by bez jakýchkoli sankcí mohla automobilka svou misi v české republice ukončit. Zatím však má čas na rozmyšlenou, nic ji totiž nenutí zahájit výstavbu a investovat své peníze. Mezitím může v klidu řešit problémy svého vedení, které čelí obžalobě z korupčního jednání a rozmýšlet se, zda dříve spustí výstavbu továrny v Americe, jejíž vybudování firma také pozastavila a nebo u nás. A pokud se rozhode, že výstavbu u nás nezahájí, vzhledem k nulovým sankcím ji to rozhodně nezruinuje. České republice by v případě tohoto katastrofického scénáře zbyla jedna průmyslová zóna s dopravní infrastrukturou dimenzovanou pro konkrétní podnikatelský záměr.

Věřme, že se takový scénář nenaplní a smlouva, kterou podepsal v Soulu ministr Milan Urban dojde naplnění, což přinese užitek oběma stranám.

Nicméně přes možné všechny nejistoty, vyplývající ze složité situace automobilky Hyundai tu jedna jistota je, a to ta, že poklepání na základní kámen nové továrny v Nošovicích se už do voleb nestihne. A tak si současná vláda sice může po podpisu smlouvy oddechnout, ale dmout se pýchou a radovat se nemůže. Onu šlehačku na dortu slízne až vláda nová. Jaká bude, to ukáží za dva týdny až volby.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Radio na přání