Otázka pro senátní volby: je třeba měnit ústavu?

Tentokrát je však situace pro menší strany o poznání horší. Už jenom tím, že žádná Čtyřkoalice neexistuje. V sedmadvaceti senátních obvodech kandidují lidé z mnoha stran. Všechny obvody mají obsazeny pochopitelně občanští a sociální demokraté, vedle nich už jen komunisté a s několika výjimkami lidovci.

V tom už je vidět slabost. Komunisté s prakticky nulovým koaličním potenciálem nemohou velkým konkurovat. Lidovci jsou ve vážné krizi a kromě pár obvodů na jižní Moravě a Vysočině nemají velké ambice. Kdo se tedy ODS a ČSSD postaví?

Zachráncem by měla být Strana zelených, jejíž preference dosáhly v posledním průzkumu STEM nebývalých deseti procent. Jenže neobsadila všechny obvody a na jejích kandidátkách nejsou lidé, které by znali alespoň v jejich volebním obvodě.

Kdysi ambiciózní Sdružení nezávislých kandidátů je očividně v úpadku a spolu s Evropskými demokraty postavilo jen pár jmen. Častěji zkoušejí štěstí Nezávislí, Nezávislí demokraté, Politika 21 - všechno strany, které mohou nabízet nejvýš populistická hesla. V několik obvodech kandiduje Unie svobody a najdou se i kandidáti kdysi slavné Občanské demokratické aliance. Ale všechno to vypadá jako výprodej dávno zapadlých politických hvězd.

Malé strany se přitom ani příliš nesnaží nabízet osobnosti - kandidují bývalí disidenti Petr Pithart, nebo Svatopluk Karásek, ale o mnoho víc se na seznamech nenajde.

Dalo by se říci, že za neradostný pohled na konkurenty velkých stran může tak nějak všeobecně průběžná polarizace tuzemské politiky. Pozornost strhává souboj Topolánka s Paroubkem a ostatní detaily z politické scény nikoho příliš nezajímají.

Ovšem malé strany nejde jen tak omlouvat. Jejich politici přece mohli nabízet řadu témat, které ti velcí přehlížejí - nikdy se však o to úplně vážně nepokusili.

Lidovci ztratili neustálým lavírováním v parlamentní politice a ve volbách do sněmovny jim nepomohl ani mimořádně kvalitní program. Unie svobody průběžně zrazovala své liberální počátky a důsledkem bylo, že liberální voliče převzali Zelení. Právě v tom, že konsistentně hájí dřívější parketu Unie svobody, by se mohli stát trvalým hráčem na politické scéně. Jde však o novou stranu, která možná přichází příliš pozdě, aby na trendu ke dvěma dominantním stranám něco změnila. Projektu stran nezávislých kandidátů dnes zvoní umíráček a pokud někteří z nich neuspějí v nadcházejících volbách do Senátu, omezí se opět na komunální oblast.

Vyjmenované strany možná ani chybět nebudou. Vždyť jejich nabídka osobností i programů je tak nezajímavá, že nemá cenu ani zjišťovat jejich jména. Tak možná rozhodnou voliči v říjnových volbách. Účelová domluva ODS a ČSSD pak dokončí likvidaci drobného politického potěru.

Proti tomu existuje jediná námitka, která je však za to velmi vážná. Pokud zůstanou jen dvě strany, navíc v systému, který se bude tvářit jako poměrný, bude tím výrazně omezena politická soutěž v zemi. Vzroste moc politických sekretariátů, které budou nadále určovat volební kandidátky, a nakonec o všem důležitém budou rozhodovat kuloární domluvy. Bude to přesně tak, jako v dobách opoziční smlouvy, jen bude tento režim mnohem trvalejší.

Proto by měli voliči zvážit i druhou možnou strategii. Vybrat si mezi nabídkou malých stran ve svém obvodě kandidáta, který se jeví jako nejslibnější potenciální senátor a který slíbí, že nikdy nepřipustí změnu ústavy. Bude to úplně účelové a možná tak bude nutné volit lidovce či zelené, i když je člověk jinak nemůže ani cítit. Ale bez takového rozhodnutí poměrně široké skupiny obyvatelstva se změna ústavy přiblíží velmi blízko. Shodou okolností budou volit senátorské obvody, jejichž verdikt zabránil změně ústavy před šesti lety.

Občané tedy budou rozhodovat - může se jim líbit systém dvou stran, anebo dosavadní model více partají. Měli by však vědět, že jde o hlavní otázku letošních voleb.

Právě proto je možné doporučit, aby lidé dali přednost uchování status quo a volili menší partaje. Kdyby velké strany šly do voleb s tím, že zavedou například většinový systém britského střihu, bylo by možné zvažovat jeho přednosti či nevýhody. Ale ODS i ČSSD se tváří, že jim o změnu systému vůbec nejde. Přitom o něm mluvily naposled před měsícem a o této možnosti pochopitelně velmi dobře vědí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .