Osud Oscara Romera jako zrcadlo Latinské Ameriky

29. březen 2015
Za hranou

Před 35 lety byl v San Salvadoru přímo při mši zavražděn arcibiskup chudých, Oscar Romero. Papež František ho v květnu blahořečil. Jeho vražda i interpretace jeho životních osudů, na kterých se dá v detailu ilustrovat novodobá historie jeho země, vzbuzují dodnes velké emoce.

Latinskoamerické podoby spirituality a teologické proudy zná z vlastní zkušenosti teolog Tim Noble, se kterým přinášíme rozhovor.

Jaký měl Oscar Romero vztah k levicovému teologickému proudu, k takzvané teologie osvobození? Byl Romero teolog osvobození?

TN: „Myslím, že nebyl. Říká se, že teologii osvobození ani nestudoval. Byl mnohem bližší tomu, co známe pod názvem Opus Dei. Svědčí o tom i to, že v den, kdy byl zastřelen, se ráno účastnil duchovního cvičení pod vedením jednoho z členů Opus Dei. Nemyslím si, že by ho nějak zvlášť zajímala teologie osvobození jako taková.

Ale to, co kázal a co žil, bylo v souladu s jejím učením. Teologie osvobození se od 60. let snažila nabídnout způsob, jak mluvit o Bohu ve světě, kde jsou lidé chudí a utlačovaní, bezmocní, kde nemají žádná práva a vlastně ani žádný život. Jak v takové situaci mluvit o Bohu? A tuto otázku on také řešil, to se snažil dělat.“

A můžete popsat, jaký měl Romero vztah k Opus Dei?

TN: „Romero měl odjakživa blízko k tomu, jak se lidé z Opus dei modlili a jakým způsobem žili. Myslím, že to bral jako ukazatel, jak žít křesťansky. Nebyl přímo členem Opus dei, ale měl k němu velmi blízko, šlo o přátelský a velmi srdečný vztah.“

Možná bychom mohli doplnit, že když se Romero vydával na dráhu kněze, žádnou zvýšenou citlivostí vůči sociálním nerovnostem a útlaku nejchudších neoplýval. To více zapadá do obrazu člověka, který má blízko k Opus Dei.

Salvadorský arcibiskup Oscar Romero byl s velkou pravděpodobností zavražděn příslušníky polovojenských eskader smrti

To je přece jen známé také svou inklinací k moci a k různým formám lobbingu. Romero s Opus Dei prožil celý svůj předčasně ukončený život kněze, zároveň se začal zastávat těch nejutlačovanějších v salvadorské společnosti. Můžete to vysvětlit? Jak se to stalo?

TN: „Bodem zlomu pro něj byla vražda jezuitského kněze Rutilia Grandeho. Romero se s Grandem dobře a dlouho znal. Grandeho zabili provládní ozbrojenci spolu s dalšími dvěma knězi po cestě na mši. Bylo to necelé dva týdny po té, co se Romero stal san salvadorským arcibiskupem.

Přijel na místo vraždy kněží, do kostelíka, kam mířili a kde bylo mnoho místních věřících. Romero s nimi mluvil a poslouchal, jak s nimi jednají ti, co jsou u moci a právě tohle byl zřejmě ten moment, který ho proměnil.

Setkání s chudými a nemohoucími, kteří jsou obětí mocných. Jeho náboženské zvyklosti se nezměnily, ale to, oč žádal v modlitbách a jak se díval na svět, to se proměnilo radikálně.“

Věřící v Latinské Americe se k Romerovi už dlouho obracejí jako ke svatému, používají ho jako přímluvce ve svých modlitbách; jak to ale bylo s oficiálními církevními představiteli před rokem 1992, kdy skončila diktatura a občanská válka v Salvadoru?

TN: „To bylo trochu komplikovanější. Na spoustě míst v církvi byl vnímán tak, jak jste popsala. Byl to mučedník nejchudších, protože právě za jejich práva bojoval, pro ně žil a za ně zemřel. Romera zabili, když sloužil mši, to byl pro oficiální církevní kruhy jasný vzkaz.

Romero nepřišel o život ve chvíli, kdy by dělal něco, co kněžím nepřísluší, ale přesně naopak. Takže jakkoliv bezradní mohli být někteří církevní pohlaváři z řekněme politických implikací Romerových slov a činů, stále cítili, že to byl jedinečný muž a jako takového ho myslím uznávali.“

Proč tedy římskokatolické církvi trvalo celých 35 let, než se pustila do procesu blahořečení Oscara Romera?

TN: „V dobách raného křesťanství to se svatořečením bylo tak, že lidé o něm prohlásili, že je svatý, brali ho tak, modlili se k němu, a on svatý byl. Romero v Latinské Americe svatý už je. Lidé ho tak berou dávno. A teď přichází blahořečení. Takže ano, oficiálním představitelům to trvalo dlouho.

Papež Jan Pavel II. byl příliš opatrný na to, aby nějakým způsobem jakkoliv podpořil něco, co by mohlo vzdáleně souviset s teologií osvobození. Vždycky měl velmi evropskou perspektivu, navíc šlo o specificky východoevropský, polský úhel pohledu. Nebyl s to pochopit, že když se někde objevuje marxistický slovník, stále může jít o křesťanství.

V Latinské Americe bylo naopak naprosto zřejmé, že křesťanství a tento slovník mohou jít ruku v ruce. Naopak ateismus byl naprosto nepochopitelný, v Latinské Americe je každý věřící,“ vysvětluje na závěr pořadu Za hranou teolog Tim Noble.

autor: Magdaléna Trusinová
Spustit audio