OSN versus uran v Íránu

Rada bezpečnosti OSN má nyní 60 dní na to, aby vyvodila důsledky z expertní zprávy Mezinárodní agentury pro atomovou energii, jež konstatuje, že její dva měsíce starou rezoluci Teherán fakticky ignoroval. Vyhlídky na další postup mezinárodního společenství hodnotí komentář Jana Čápa:

Nejpravděpodobnější variantou, kterou chtějí prosazovat Spojené státy, je hlasování Rady bezpečnosti OSN o dalším zpřísnění sankcí. Ty podle rezoluce 1737 dosud zahrnovaly zákaz dodávek technologií a produktů, které by výrobu jaderné bomby mohly v Íránu urychlit.

I širší rezoluce by Radou pravděpodobně prošla. Obchodní partneři Teheránu sedící mezi jejími stálými členy - tedy Rusko a Čína - můžou sice přednést dílčí výhrady, ale ty měli už loni a nakonec pro embargo v prosinci hlasovali.

Vždyť jednání o jaderném programu Severní Koreje už znovu pokračují, tak proč by se sankcemi nedal k ústupkům přimět i ambiciózní Írán, který je navíc vázán smlouvou o nešíření jaderných zbraní?

Zkušenost, kterou v Saddámově Iráku učinila OSN s opakovanými sankcemi, ale napovídá, že zesílením embarga cesta k odvrácení eskalace vždycky nevede.

Nátlakový dopad sankcí je víc než sporný, hlavně však - jak tvrdí ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii Muhammad Baradej - je na hlasování o přísnějším embargu pořád příliš brzo.

Baradej se totiž tváří, že I po vypršení íránské lhůty má ještě nějaké želízko v ohni. Novinářům alespoň řekl, že se svou radou guvernérů bude jednat ještě přespříští týden od 5. do 9. března, a teprve pak se prý uvidí definitivně.

Odkud bere ten optimismus?

Z oficiálních prohlášení Teheránu ho mít nemůže. Íránský prezident Ahmadínežád se tento týden nechal slyšet, že "necouvne ani o písmeno," což je stejná formulace, jakou použil už před rokem a naneštěstí pro světovou diplomacii ji také pořád dodržuje. Teď navíc z jaderného programu udělal - na rozdíl od ekonomických slibů svým občanům - otázku života a cti pro celou zemi.

Nad výrazem "ustoupit" jako by v islámské republice byla vyhlášena fatwa a ve slovníku washingtonských opravářů osy zla ho také nenajdeme. K jakým zaklínadlům diplomatické řeči můžeme tedy v současnosti vzhlížet?

Jiskra naděje, kterou se Mezinárodní úřad pro atomovu energii snaží pro další jednání vykřesat, by se při dobré vůli dala hledat ve slově "záruky".

Po vídeňském jednání s Baradejem se s ním vytasil hlavní íránský vyjednavač jaderné otázky Ali Laridžání, který prohlásil: "Írán je připraven poskytnout záruky, že jeho jaderný program se neuchýlí k výrobě atomové zbraně."

Podle agentury IRNA je příkladem takových záruk utvoření skupiny, která bude na další obohacování uranu dohlížet. Agentura Reuters to zas interpretuje tak, že se Írán zaváže obohacovat uran jen na úroveň, která k výrobě bomby nestačí.

Ale i kdyby to byla pravda, Spojené státy už bývalého ředitele íránské státní televize a Chamenejího chráněnce znají, jelikož o jaderném programu s ním mezinárodná společenství nemluví prvním rokem.

Slovo vtipálka, který paroduje Reného Déscarta a tvrdí, že filosofie Washingtonu zní "Ubližuji, tedy jsem", v Bílém domě za skutečnou záruku považovat nebudou. Spíš jen za alibismus.

Druhé zaklínadlo, kterým se Baradej snaží zmírnit horké hlavy, jež mají připraveny všechny strategické varianty včetně útoku na vojenské cíle a elektrárny v Íránu, je slovo "nepřehánět".

Baradej upozorňuje, že technické možnosti Íránu se v západních médiích nadhodnocují, a spíše než za tři nebo čtyři roky může Teherán s vlastní bombou přijít nejrychleji tak za pět nebo spíš deset let. Jinými slovy na jednání času dost, tak proč je vést pod tlakem.

Třetí zaklínadlo diplomatické řeči, na které tedy Baradej zatím sází, je takzvané "simultánní řešení". Doufá totiž, že vyslanci OSN k nějakému datu odvolají dosavadní sankce, a ke stejnému dni zastaví Teherán další urychlování částic. A bude klid na vyjednavačskou práci.

I takový simultánní krok ale žádá po zúčastněných stranách kroky konsekventní, a jak řekl deníku Financial Times sám Baradej: "Všem zúčastněným jde momentálně hlavně o to zachovat si tvář."

Moc optimisticky to nezní, ale třeba během příštích čtrnácti dnů bude ty simultánní kroky, oboustranné ústupky a íránské záruky prosazovat ještě někdo jiný než úřad pro atomovou energii. Zatím se na to ale nikdo moc netváří.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .