Opilý policista

Ze strany novinářů se to možná mohlo brát jako středně velká škodolibost, přistihnout policejního šéfa při osudovém porušování předpisů pár dní po té, co v platnost vstoupila nová pravidla silničního provozu.

Co z toho vyrobil sám policejní prezident, jakož i jeho nadřízený ministr vnitra, je už dostatečně známo.

Vznikla neobyčejná trapnost, jasně ukazující, že jak nejvyšší představitel policie, tak i nejvyšší zástupce resortu vnitra mají nikoli jen dojem, že jsou víc než zákon, oni prostě zákon míjejí a pravidla pro své vlastní potrestání si určují sami. To je zdrcující zjištění, ale není to nic nového. Nějak jsme prostě zvyklí, že lidé s mocí, od moci, při moci a podobně si mohou dělat cokoli, včetně porušování stanovených pravidel a nic se jim nestane.

Být policistou, což nejsem, tak si po příhodě policejního prezidenta ohlídám alespoň to, že nesednu za volant ve stavu, který lid označuje jako "na šrot". Přesně to ale neohlídal ne nějaký řadový policista, ale šéf Dopravního inspektorátu ve Frýdku-Místku Michael Čaš.

V noci na neděli havaroval se svým vozem, zranil dvě osoby a poté nadýchal - podle jedněch zpráv více než jedno promile, podle jiných necelé tři promile. Obojí hodnota je podle nových pravidel kvalifikována jako trestný čin. Policista Čaš ale není lecjaký účastník silničního provozu a má pro celou situaci vlastní vysvětlení. Neřídil prý on, v autě spal a probudil ho náraz. Jemu blízká osoba, která podle něj auto řídila po nehodě vůz opustila, on prý instinktivně přesedl na místo řidiče, aby zapjal výstražná blikátka a poté se odevzdal do rukou osudu.

Je to - přinejmenším z pohledu policisty Čaše - dobře vymyšlené. Proti osobě, jež je mu blízká a která měla údajně vůz řídit, dle zákona svědčit nemusí. Může trvat na tom, že v autě jen opilecky pospával, a když už se nešťastnou náhodou stala nehoda, zachoval se jako pravý příslušník policie - dělal jen to, co účastník nehody dělat má: zabezpečit vůz, dát výstrahu ostatním účastníkům silničního provozu a vyčkat příjezdu policie. Jeho kolegové nyní mají za úkol posoudit nakolik je jeho verze příhody pravdivá. Případ prošetřuje i Inspekce ministra vnitra, což na jednu stranu není stoprocentní záruka objektivního vyšetření případu, na stranu druhou to ale vypovídá o tom, že tu je přinejmenším důvodné podezření na spáchání shora zmíněného trestného činu řízení vozidla pod vlivem omamné látky.

Jako běžný účastník silničního provozu mám bohužel tendenci autorovi písemné práce, nazvané "Etika chování účastníků silničního provozu", tak nějak nevěřit. Kdybych byl spisovatelem, stálo by to možná za jednu krátkou, jemně ironickou povídku, v níž hlavní hrdina, nachází inspiraci v několika sklenkách vysokoprocentního alkoholu, sepisuje modelové situace chování účastníků silničního provozu a poté, pěkně nadraný, sedá za volant svého vozu, aby v praxi zkontroloval, jak jeho hypotézy fungují v praxi. Povídka by to byla špatná, realita je - jak tuším - ještě horší.

Když se v průběhu jen několika málo dnů objeví hned dva případy flagrantního porušování silničních pravidel, navíc v provedení dvou vysokých důstojníků policie, mám sklon posuzovat to nikoli jako nepravidelnosti, nýbrž právě naopak: policejní uniforma jako by dávala jejich nosičům jistá privilegia. To sice všichni tušíme, ale protože všichni nejsme policisty, nevíme, zda je tomu tak doopravdy. Policejní privilegia ale fungují přesně do chvíle, než se stane malér. Takový malér mohou způsobit v téhle zemi jen dvě instituce - tou první je Osud, který opilému důstojníkovi policie posune do jeho cestovní dráhy jiný vůz. Tou druhou institucí jsou média, která mohou podobné případy široce prezentovat.

Jde o tohle - policisté mají (přinejmenším) morální povinnost dodržovat předpisy a pravidla, jako ostatní občané. Překračování pravidel, jak za volantem, tak i v ostatní službě, má devastující účinky na tzv. obraz policie u veřejnosti. Jestli někdo u policie stojí o dobrou pověst sboru, asi ví, jak by se měl chovat a nemusí to být ani autor vysokoškolského spisku o etice chování. Policisté mají asi tak tři výjimky, které je opravňují v rámci své práce, tedy výkonu služby, překračovat povolenou rychlost, nepoužívat bezpečnostní pásy a telefonovat s mobilem v ruce. Řízení v opilosti mezi těmi výjimkami není. Podle šéfa dopravní policie Zdeňka Bambase by příhoda ze sobotní noci měla pro pana Čaše znamenat "stoprocentní cestu do civilu". Opilý policista, který havaruje, podle Zdeňka Bambase velmi poškozuje prestiž policie a proto u ní automaticky končí. Tak uvidíme.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání