Ondřej Soukup: Ruští hackeři v divočině zrcadel

1. únor 2017

Jedna z nejzajímavějších knih o dějinách špionáže se jmenuje Wilderness of Mirrors, tedy v divočině zrcadel. Je to název výstižný, protože špionáž je ze své podstaty založena na dohadech a náznacích.

Jen málokdy mají rozvědčíci nějaké nezpochybnitelné důkazy. V případě s hackery se to posunuje ještě o jednu kvalitativní úroveň. Protože tady už si nemůžete být jistí téměř ničím.

Vezměme třeba případ nabourání se do počítačů americké Demokratické strany, kvůli kterému vznikl ostrý konflikt mezi špičkami amerických tajných služeb a nastupujícím prezidentem Donaldem Trumpem. Žádný ze zveřejněných důkazů totiž nepotvrzuje, že by za tím nutně museli stát ruští hackeři, tím spíše ti ve službách státu.

Na rozdíl od široce diskutovaného hacku předvolebního štábu Hillary Clintonové se ale podstatně méně pozornosti věnuje dramatu, který se odehrává v posledních týdnech v Moskvě. Přitom by to vydalo na námět k holywoodskému trháku. Nechybí dramatická zatčení, obvinění z vlastizrady, intriky a korupce.

Shrňme si krátce, co se vlastně stalo. Někdy v polovině prosince byl zatčen šéf Centra internetové bezpečnosti tajné služby FSB Sergej Michajlov a byl obviněn z velezrady. Spolu s ním byl zatčen vysoký představitel antivirové firmy Laboratoř Kasperského Ruslan Stojanov a další agent FSB Dmitrij Dokučajev.

Podle jedné z verzí Michajlov měl přes další obviněné informovat západní tajné služby, kdo stál za útokem na volební infrastrukturu států Illinois a Arizona. Následně se ukázalo, že zhruba ve stejné době byl zatčen šéf hackerské skupiny Anonymous International Vladimir Anikejev, známý pod pseudonymem Šaltaj Boltaj.

Valihrach a divočina zrcadel

Logo

Tato skupina byla známá tím, že několik let publikovala podrobnosti z korespondence vysoce postavených kremelských úředníků a dokonce se nabourala i do chytrého telefonu premiéra Dmitrije Medveděva. Anikejeva se prý podařilo vylákat z Kyjeva, kde v poslední době žil, do Petrohradu a tam ho zatknout. Agentura Rosbalt, známá svým napojením na ruské tajné služby, tvrdí, že Šaltaj Boltaj stál za únikem korespondence Vladislava Surkova, který v Kremlu odpovídá za řízení separatistických republik na Donbasu.

Ale i tady je více otázek než odpovědí. Jako první se ohradila takzvaná Ukrajinská kybernetická aliance, seskupení několika ukrajinských hackerských skupin, které tvrdí, že únik Surkovových mailů, které dokazují kremelskou podporu separatistů na Donbase a v dalších ukrajinských regionech, je jejich práce. O organizaci Šaltaj Boltaj se ostatně dlouho spekulovalo, že to v zásadě nejsou žádní hackeři, ale že si tak vyřizují účty různé frakce uvnitř Kremlu.

Další teorie je, že Sergej Michajlov coby šéf odboru nejmocnější tajné služby, který de facto odpovídal za celý ruský segment internetu, padl za oběť konkurenčního boje mezi různými komerčními počítačovými firmami, které vydělávají na své blízkosti tajným službám.

To je jeden z důvodů, proč novináři jsou opatrní při informování o této kauze. Kdyby se něco takového stalo v již zmíněných Spojených státech, byl by to skandál první třídy. Jeden z moskevských kolegů mi napsal: “Všichni víme, jak moc je celá hackerská scéna prolezlá agenty FSB a o jak velké peníze tam jde. Takže já bych si raději počkal.”

Šaltaj Boltaj, je postava z Alenky v říši divů a za zrcadlem, do češtiny se překládá jako Valihrach. V případě hackerských útoků a věcí s nimi spojených se skutečně pohybujeme v oné příslovečné “divočině zrcadel”. A neměli bychom z nich vyvozovat jasné závěry. To ani v případě hacků amerických politiků nebo v současné ruské kauze.

autor: oso
Spustit audio