Ondřej Neff: Bravo, Cadarache
V uplynulém týdnu jsem zaznamenal tři dobré zprávy. Mohl bych je zopakovat a popřát vám pěkný zbytek dne, jenže to bych se zpronevěřil zásadám současné žurnalistiky. Dobré zprávy do médií nepatří, a pokud se tam nějak vetřou, dlužno je zpochybnit.
Někdy to jde snadno. Ředitelství dálnic získalo územní rozhodnutí ke stavbě části Pražského okruhu. To je část od brněnské dálnice D1 – to je to parkoviště, které se táhne mezi pražským Jižním Městem a brněnským Starým Lískovcem – po Běchovice. Byl by to určitě důležitý úsek, protože z Běchovic by pak stačilo okruh protáhnout o kousek a navázat ho na dálnice na Hradec a pak na Liberec. Pěkná vize.
Čtěte také
Jenže je možné se odvolat, takže je stoprocentně jisté, že do projektu někdo hodí vidle. Je tu plno spolků deklarujících veřejný zájem, ke kterému je nikdo nepověřil. Tyto spolky mistrně ovládají všechny páky a kličky nelidského právního systému, který rdousí naši zemi, a budou vědět, za jakou smyčku a jakou páčku zatáhnout deset minut před půlnocí dne, kdy vyprší poslední lhůta. Takže nic. Okruh nebude.
Druhá dobrá zpráva zní, že pokles ekonomiky je sice největší za třicet let, ale není tak největší, jak se předpokládalo, že bude největší. Pozitivnost této zprávě nelze upřít, ale to negativní si asi dodá každý majitel živnosti, která zmírá na úbytě a nemá nejmenší naději, že někdy za pět let dosáhne na peníze uvolněné Evropskou unií na zelený restart kontinentu.
Elektřina budoucnosti
Čtěte také
Takže do třetice, ale to je dobrá zpráva, kterou ani já neumím zošklivit. Ve francouzském městě Cadarache začala montáž mezinárodního termonukleárního reaktoru.
Víte, od mých deseti let sleduji projekt výroby elektrické energie termonukleární reakcí. Tehdejšímu chlapečkovi tenkrát vysvětlili, že jde o proces podobný, jaký probíhá na Slunci. Moc se mi zalíbil, psaly se o něm články a knížky.
Čekalo se, že kolem roku 2000 to bude fungovat a nastane energetická blaženost. Píšeme rok 2020. Reaktor se má spustit za patnáct let, to je, jako když luskne prsty. Mám z toho radost.
Možná si leckdo pomyslí, že mi už kape na karbid. V roce 2035 tu už pravděpodobně nebudu, stavba se prodlouží a jde o pokusný, nikoli provozní reaktor.
Myslete si ale co chcete, já z toho radost mám. Přese všechno se věci hýbou. A hýbou se tím dobrým směrem: k vynalézavosti a efektivitě. Takže volám: bravo, Cadarache.
A z té recese se taky vzpamatujeme a do Běchovic jednou po okruhu pojedeme. Ony ty pozitivní síly nakonec nějak ty negativní překonají, jenomže to žere čas.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Související
-
Ondřej Neff: Vynucený pokrok
O Karviné se teď hodně píše a mluví. Karviná je centrum koronavirové nákazy, kvůli Karviné nám daly zaracha čtyři státy. Jeden to pak odvolal.
-
Ondřej Neff: Zub korony
Už jsme si skoro mysleli, že je korona za námi. Pochvalovali jsme si, jak jsme to zvládli jako pašáci. Najednou prásk a Slovinci nám zatrhli tipec.
-
Ondřej Neff: Aféra s planetárním dosahem
Já teď riskuju, že mě budete považovat za úchyla, za takzvaného šmíráka, ale nemohu jinak. Ten případ mě zaujal a musím na něj nějak reagovat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
