Ondřej Konrád: Platy a nezávislost

Snížení platů - zhruba v objemu pěti procent, zatímco v loňském roce šlo o procenta čtyři - se má ale týkat nejen politiků v parlamentu českém i evropském, prezidenta republiky nebo ministrů, nýbrž i státních zástupců a soudců. A právě v případě soudců se celá věc poněkud zamotává. Jak známo, před dvěma týdny Ústavní soud zrušil již zmíněné loňské čtyřprocentní snížení soudcovských platů, a to se stalo předmětem široké diskuse i poměrně ostré kritiky kupříkladu z úst prezidenta Václava Klause a dalších politiků. Ústavní soudci ovšem podle všeho měli na mysli osvědčenou americkou tradici, v níž jsou soudcovské platy ošetřeny přímo ústavou a to zajišťuje skutečnou nezávislost soudců na státní moci. A je třeba také připomenout, ostatně tím Ústavní soud rovněž argumentoval, že soudci mají četná omezení – nemohou podnikat, poskytovat právní služby, sedět ve správních radách a tak dále, včetně toho, že nemohou být odborově organizování a nesmí stávkovat. I proto by jim měly být platy zachovány.

Jak se bude otázka vyvíjet není v dané chvíli jasné, ale patrná je tendence politiků učinit ze soudců tak trochu státní úředníky. Samozřejmě, soudci by mohli učinit loajální gesto a sami se části platu na přechodnou dobu nápravy veřejných financí vzdát, jak se tomu stalo v podobně škrtajícím Irsku. To se nakonec možná stane i u nás, ale přesto lze chápat, že se soudci cítí pod tlakem politiků a tak se brání, aby o nich bylo rozhodování z vyšší moci. A ovšem – budou-li trvat na nedotknutelnosti svých platů, pak se vystavují nebezpečí, že v budoucnu by na ně zase nemuselo být pamatováno, až půjdou platy ústavních činitelů opět nahoru.

V rámci snižování poslaneckých platů je tu ovšem ještě jedna podstatná záležitost, totiž nejasná budoucnost poměrně štědrých náhrad. O nich se začalo znovu intenzivně hovořit v souvislosti s lidoveckým ex-ministrem a ex-poslancem Ambrozkem, který si údajně z poslaneckých náhrad pořídil dům (i když také patrně ještě z nějakých jiných, doposud tajemných zdrojů). A – což se ovšem financí netýká – vládní koalice by také měla veřejnosti ukázat, že myslí vážně předvolební sliby, podle nichž by se měly zúžit i jiné poslanecké výhody, především stávající absurdně široká imunita. Na což lidé čekají už drahná léta a parlament to zatím vždy dokázal poměrně hladce smést ze stolu.

Jak už bylo řečeno, se strategií škrtů státních výdajů to nemá co do činění. Ale pokud chápeme výsledky jarních voleb jako výraz přání občanů, aby se chování politiků zásadně změnilo, pak by nabídnutou, takřka historickou šanci k získání větší důvěryhodnosti neměli politikové propást. Což mimo jiné znamená zbavit se přebujelých výhod a ne jen si jaksi kolegiálně škrtnout pět procent z platu. Čehož si při zachování kupříkladu zmíněných náhrad nemusí ale poslanci skoro ani všimnout.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.