Ondřej Konrád: Odborářská varování

Nicméně si konfederace nechala vypracovat analýzu vládního programového hlášení svými analytiky a ti defakto „povinně“ upozorňují, že určité zamýšlené kroky Nečasova kabinetu ohrožují především zaměstnance s nižšími platy. Stát prý by měl nejprve objednat audity příjmové i výdajové stryn rozpočtu a pak je možné začít hovořit jak o daňových změnách, tak o reformě důchodové či zdravotnické. A odborářská kritika se týká rovněž změn v zákoníku práce a sociální sféře.

Vláda totiž navrhuje kupříkladu větší podporu nezaměstnaným, kteří začnou podnikat a také dvojnásobek doby během níž je možné pracovat na dohodu o provedení práce. Za tím ale odbory vidí defakto podporu známého „švarcsystému“, kdy lidé nejsou v běžném pracovním poměru, ale pracují na dohodu, čímž zaměstnavatelé šetří na odvodech státu. To vše spolu s řetězením pracovních smluv na dobu určitou a změnami ve vyplácení odstupného údajně povede k větší nezaměstnanosti, polarizaci společnosti na bohaté a chudé a také k popírání společenské solidarity.

Škrty ve výdajích, říkají odbory, nejsou cestou ze schodkového rozpočtu a spíš ohrozí základní funkce státu. A ještě jednou citujme volně Jaroslava Zavadila: je prý třeba zvýšit daně a upravit daňovou kvótu, to znamená podíl mezi daněmi a Hrubým domácím produktem, ten - tedy onen podíl - u nás jedním z nejnižších v Evropě.

Šéfové odborů hovoří o možnosti užít v krajním případě veškeré prostředky, tedy zřejmě jít až do stávek, ale zatím se nechystají k ničemu a očekávají jednání s vládou. Ta sice bude jistě ochotná diskutovat, ale především premiér a ministr financí už ne ustupovat a to s argumentem, že v dané chvíli není kam. Odbory cupují program vlády za čerstva, což před podzimními dvojitými volbami vyhovuje jejich hlavním politickým spojencem, tedy sociálním demokratům a minimálně do poloviny října budou muset být Nečas s Kalouskem přece jen trochu diplomatičtější. I když o odboráři ale zatím nemohou přesněji vědět, jak se letošní šetření a plánované ještě tužší v příštím roce projeví v jednotlivých resortech.

Pokud pak jde o pravděpodobné zvýšení daně z přidané hodnoty, kterými si tak rády pomáhají vlády na celém světě, jsou české odbory zřejmě ochotnější je tolerovat spíš než masivní škrtání ve výdajích. Což je vlastně paradoxní, neboť příslovečné daňové břemeno dopadá větší měrou na lidi s nižšími platy a zároveň ohrožuje konkurenceschopnost. Ale zatímco masivní spoření odbory obvykle mobilizuje, plošné zvýšení daní ministerským kabinetům vcelku klidně prochází. Nečasova vláda míní větší příjmy do rozpočtu užít na důchodovou reformu, skeptikové nicméně upozorňují, že vyšší daně takřka vždy vedou k většímu utrácení.

Pokud by se tomuto pokušení ministři dokázali vyhnout, odbory by to měly respektovat a přijmout jako fakt, že zkrátka nadcházející období bude ve znamení příslovečných utažených opasků. Jen tak se s tím ale stejně nesmíří a premiéra jistě čekají nezbytná dohadování. O tom ovšem musí vědět, konec konců byl v Topolánkově kabinetu ministrem práce a sociálních věcí, s odboráři něco zažil. A také pro Kalouska nemohou znamenat zatím jen obecnější námitky odborářských šéfů překvapení a jistě se připravuje, jak s nimi nalézt aspoň částečný smír.

Vláda má hlavní problém ve výdajové stránce rozpočtu, což odbory i levice, která v nich ovšem sama nešetřit příliš nemínila, velmi dobře ví a právě škrtání na straně neudržitelných výdajů bude tedy předmětem pozornosti. Kabinet ministrů se sice opírá o nevídanou většinu ve sněmovně a má tedy zdánlivě volné ruce k procesu ozdravění veřejných financí, ale každý krok v tomto směru může být provázen poměrně úporným bojem.

Už třeba jen proto, aby odborářští šéfové neztratili tvář. Ti si jsou ovšem snad také zároveň vědomi, jak sněmovní volby dopadly a že TOP 09, jíž defakto řídí hlavní „šetřič“ Kalousek, od voleb v preferenčních průzkumech vystoupila na prvou příčku, což si lze celkem snadno vyložit jako souhlas veřejnosti s reformami a se škrtáním. Pokud Kalouskovy a Nečasovy záměry začnou přinášet viditelné výsledky řekněme v polovině příštího roku, bojovnost odborů to oslabí. Vláda by na druhé straně ale také potřebovala svižnější oživení ekonomiky, to však zdaleka nezáleží jen na ní, ale také například na vývoji v okolních státech, především v Německu, s naším hospodářstvím úzce propojeném.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.