Ondřej Konrád: Mlátička a jiné poslanecké stroje

17. leden 2018

Tu a tam slyšíme hlasy hovořící o nadbytečném lpění na symbolech a připomínání totalitního útlaku. Ale jak obecnou atmosféru, tak konkrétní události zkrátka nevytěsňujeme z kolektivní paměti.

A naopak vysvětlujeme dorůstajícím generacím. Bagatelizovat, relativizovat minulost se ovšem stalo v posledních letech skoro populární. Objevily se dokonce výklady, podle nichž život v éře reálného socialismu byl docela únosný, a lidé mohli být do značné míry spokojeni.

K čemuž lze jen dodat, že to se ale mohlo týkat jen těch, kdo si skutečně svobodný svět a široký vějíř jeho možností vůbec neuměli představit.

Poslanec KSČM Zdeněk Ondráček, který v minulém období zaujal návrhem zákona vracejícím mezi trestné činy takřečené ´hanobení prezidenta´, může jinak být kvalitním odborníkem v policejní specifice. A také jeho někdejší bezchybné plnění špatných rozkazů je věcí už dávnou.

Coby lakmusový papírek

Sjezd KSČM, Vojtěch Filip a třešně

Ale přece jen, instalace někdejšího příslušníka chmurně proslulého Pohotovostního útvaru Veřejné bezpečnosti na post předsedy sněmovní komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů by bylo zkrátka a dobře přinejmenším netaktní. Nejen vůči těm, které tehdy ani ne dvacetiletý Ondráček ochotně bil obuškem po hlavách během Palachova týdne. Právě před 29 roky.

A je málo pochopitelné, že jej na tuto funkci KSČM vůbec nominovala. A když už před Vánoci napoprvé Ondráček zvolen nebyl, odmítla jiné řešení. Tedy si například vyměnit předsednictví této komise za jiné, jak se nabízelo. A čemuž nakonec asi stejně dojde, protože tuto středu plán s bývalou „mlátičkou“, jak Ondráčkovi říká nejen Miroslav Kalousek, definitivně padl.

Ke zvolení mu v plénu chybělo devět hlasů. Což je ovšem jen malinko a 83 zákonodárců s jeho osobou buď nemělo žádný problém, anebo jen jako stroje podporovali dohody o rozdělení sněmovních funkcí. Do čehož třeba počítat patnáctičlennou komunistickou frakci.

Ondřej Konrád

Která si kauzou Ondráček možná ověřovala, kam už si může troufnout zajít a kam jí to veřejnost ještě pořád nedovolí. Což je ve chvíli, kdy se KSČM ocitá jen kousek od podílu na moci, třebaže ne přímého, vrcholně aktuální. A poučné i pro Andreje Babiše.

Spustit audio