Ondřej Konrád: Ministryně jako prezidentův posel
„S nebem to mám dobrý“, zpívá v jednom blues Vladimír Mišík, který před dvěma lety zdvořile odmítl nechat se vyznamenat prezidentem Zemanem při oslavách české státnosti.
Zasloužilý a druhdy zakázaný rocker tak učinil po té, co hlava státu na hradní ceremoniál nepozvala dva rektory. Libora Grubhofera z Jihočeské univerzity, který se postavil na stranu Martina C. Putny, jehož Miloš Zeman, jak známo nechtěl jmenovat profesorem kvůli jeho sarkastickému transparentu v pochodu Gay Pride, oslovující ovšem kontroverzní postavu pana Bátory. S nímž prezident neměl nic do činění a Bátora mu těžko imponuje. Třeba ale připomenout, že Putna před prezidentskou volbou veřejně podporoval Zemanova protikandidáta.
A pozvání nedostal také Mikuláš Bek z brněnské Masarykovy univerzity, neboť ten zase odmítl, aby Zeman vystoupil na univerzitní půdě během kampaně k předčasným volbám, ve kterých figurovala strana s prezidentovým jménem v názvu.
Vloni 28. října se situace s nepozvanými rektory opakovala a na Hrad se solidárně nedostavili někteří další jejich kolegové. A Zemanův spor s akademickou obcí začal mít malicherný nádech.
Když prezident letos na jaře opět projevil výhrady proti třem navrženým vysokoškolským profesorům a řekl, že v případě pochybností mají profesorské kandidáty posuzovat ještě jiné orgány než vědecká rada univerzit, Bek nad tím vyjádřil podiv, neboť to podle něho jde nad rámce chystané novely vysokoškolského zákona.
A poznamenal, že na rozdíl od armády, kde prezident jmenuje generály, protože je vrchním velitelem, tak tomu není v případě vysokých škol, jejich vrchním velitelem hlava státu není.
Bek připomněl, že je současná praxe dávným přežitkem, kdy byly univerzity součástí státu a profesoři de facto v pozici státních úředníků. Jmenování prezidentem mělo logiku. Ale v Evropě jsou univerzity od konce 2. světové války samostatné právnické osoby a nedává smysl, aby někdo stojící mimo ně jmenoval jejich zaměstnance do hodnosti související s pracovním zařazením.
Být připraven o mechanické jmenování profesorů podle předložených návrhů by ovšem stávající český prezident patrně lehce oželel. Leckdo se domnívá, že o to vlastně nepřímo usiluje, jestliže nemůže do výběru zasahovat. Uvažuje se proto také o tom, že by toto symbolické privilegium mohlo přejít na některého jiného ústavního činitele, například předsedu horní parlamentní komory.
Tak či tak, Mikuláš Bek to zřetelně na rozdíl od Mišíka u nebe, ani nadále s prezidentem „nemá dobrý“. Byl jím sice nyní potvrzen ve funkci rektora pro další období, ale hlava státu mu dekret poslala po ministryni školství. Podobnou roli jakéhosi messengera už ostatně musel sehrát její předchůdce Petr Fiala ve výše připomenutém případu dnes už profesora Putny.
Je záhadou, proč Miloš Zeman setrvává v zákopové válce s akademickou obcí. Nic mu z toho neplyne, těžko to ocení i jeho neochvějní příznivci. Zatímco velkoryse nabídnutý mír by vyhlížel jako gesto důstojné hlavy státu. Snad k němu přece jen někdy dojde. Ale příležitost ho učinit odevzdáním rektorského dekretu Mikuláši Bekovi z ruky do ruky a gratulací z očí do očí, bohužel promarnil.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
