Okurková sezóna

Příčinou tak ostré reakce byla spekulace, že Hojdar míní realizovat politický obchod, kdy výměnou za svůj hlas pro vládní návrh reformy veřejných financí bude chtít mluvit do privatizace dolů. Zatímco Josef Hojdar absolvuje schůzky s odboráři a připravuje pozměňovací návrhy, které by změkčily reformu, likvidují jeho pracně budovanou image sociálně citlivého demokrata spekulace o napojení na uhlobarony. Poslanec Balín s odvoláním na "osobní zkušenosti a hlasy těch, kteří znají soudruha Hojdara dlouho" tvrdí, že "nikdy nic nedělal zadarmo".

To by ještě samo o sobě nebyla žádná nadávka, vždyť ani pan Balín se politice nevěnuje bez nároku na mzdu. Problém by ovšem vznikl, kdyby se podezření z lobbingu ve prospěch podnikatele Antonína Koláčka, který ovládá Mosteckou uhelnou společnost, ukázalo být odůvodněným. Jestliže poslanci Hojdarovi křivdí, jistě pro něj nebude problém své jméno očistit tím, že se bude od dolů a jejich privatizace držet v uctivé vzdálenosti. Pokud ovšem rozehrál politickou hru, na jejímž konci mu měla v kapse zůstat provize, pak má důvod k rozladění nad ušlým ziskem a jeho reakce by snesla srovnání s pověstnou potrefenou husou. Jeho příběh se dobře hodil do okurkové sezóny. Ta ovšem končí a pan poslanec je pod drobnohledem, který mu nemusí být milý.