OECD radí: dejte starým lidem práci

9. srpen 2004

Co je horší problém, než nezaměstnanost? Ano, správně, je to zaměstnanost. Vyspělý svět si to uvědomuje a zpráva dorazila i do České republiky. Naposledy v obsáhlé analýze, kterou věnovala starým lidem na pracovním trhu OECD - Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.

Samozřejmě, je zlé být bez práce. To ví každý, kdo to zažil na vlastní kůži. Ale z hlediska jednotlivce i celé společnosti je to pořád věc, která se dá nějak řešit. Nezaměstnané je možné rekvalifikovat, investicemi jim vytvořit nové pracovní příležitosti - není to jednoduchá operace, ale šikovný národohospodář by to měl zvládnout.

Ale jak se má řešit, když nejsou lidé, kteří by pracovali? Když klesá podíl práceschopného obyvatelstva, hledí i ten nejchytřejší ekonomický expert bezmocně na vývoj, kdy se bohatství národů ztrácí. A jednotlivý občan se může nanejvýš udřít.

Na první pohled bezvýchodná situace. Teoretickým řešením je sice řízená migrace cizinců, v realitě ale nemůže fungovat. Pokud by jich přišlo nějaké větší množství, nedokáže je společnost přijmout a dojde k rasovým konfliktům. A velký počet nových pracovníků bude podle zprávy OECD v nejbližší době skutečně potřeba, úplně nejvíc - vzhledem k počtu obyvatelstva - právě v České republice.

Jsou to čísla, před kterými se tají dech. Dnes je v produktivním věku 100 Čechů na 55 penzistů a mladých lidí pod dvacet, kteří ještě nevydělávají. V roce 2050 to bude 100 potenciálních pracovníků na 105 občanů, kteří pracovat nebudou. Dnes je tento poměr nejpříznivější ze všech vyspělých zemí, za padesát let bude nejhorší.

Pochopitelně, před čísly se těžko může dech tajit. A představa toho, co bude za půlstoletí, těžko vyděsí i ty, kterým je pod třicet a roku 2050 se nejspíš dožijí. Ale situace se bude zhoršovat postupně, přitom hodně rychle - jestliže dnes pracuje pět a půl milionu Čechů, na pracovním trhu jich bude každý rokem ubývat v průměru padesát tisíc.

Pokud se tedy nezmění zvyklosti, podle kterých se dnes lidé zaměstnávají. A právě změnit poměry na trhu práce nám radí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Konkrétně bychom měli otevřít nabídku zaměstnání starým lidem. Z analýzy expertů pod vedením Jiřího Večerníka vychází, že v tom máme netušené rezervy. Češi jsou pracovitý národ, říká se často, a svým způsobem to také platí. Když jsou v produktivním věku, bývá zvykem, že pracují opravdu téměř všichni - víc, než je průměr vyspělých zemí. Jenže ten produktivní věk příliš brzo končí. Jak vychází ze statistických šetření, většina mužů přestane pracovat kolem osmapadesáti, ženy v třiapadesáti. Zatímco jinde běžně pracují lidé nad šedesát, u nás jsou to jen výjimky.

Důvodem je postoj společnosti ke starým lidem, vztah lidí k práci a také málo rozvinutý pracovní trh.

Dá se i zjednodušeně vysvětlit, v čem je hlavní kámen úrazu. Průmyslová společnost oceňovala především mužské svaly, a je jasné že lidé kolem šedesátky už nesplňují potřebná kritéria například pro taviče u vysoké pece. Proto se lidé na starce dříve dívali značně přezíravě. Jenže dnes jsou mnohem důležitější podniky služeb a ty by mohly zkušeností starších lidí využívat. Průmyslová společnost také nedávala šanci nabízet místa se zkrácenou pracovní dobou, která jsou pro starší lidi vhodnější.

Samozřejmě lidé v průmyslové společnosti nepracovali příliš s nadšením - v neosobních fabrikách a s rizikem zranění nebylo prostředí. A dodnes polovina českých zaměstnanců volí předčasný důchod.

Zpráva OECD je hodně podobná dopisu finančního úředníka, který podnikatele žádá o tučnou sumu za daňové nedoplatky. Je to hodně nepříjemné, člověka to ovšem donutí udělat si pořádek v papírech a pokud možno, neobcházet zákon. Nakonec to může vést k dobrému.

Podobně může fungovat temná vize o stárnutí obyvatelstva. Pokud nechceme skrývat hlavu do písku - což například před finančním úřadem nejde - donutí celou národní komunitu k civilizační změně. Potřeba reformovat trh práce tak, aby vyhovoval starým lidem, nás donutí si uvědomit, že doba se změnila a že vlastně žijeme v jiné společnosti. V každém případě je na čase s tím něco dělat.

autor: Petr Holub
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.