Odvolávání vlády

Politici ze zkušenosti vědí, že novináři zaznamenávají pouze výroky výjimečně vtipné, agresivní, jízlivé anebo výjimečně hloupé, a vycházejí v tom médiím vstříc. Novináři jsou rádi, protože ze zkušenosti vědí, že seriózní informace nudí a snižují sledovanost. Odvolávání vlády se tak řídí potřebami bulváru či infotainmentu, jak se v mediálním byznysu říká trendu, který razí, že hlavně musí být sranda, i kdyby na chleba nebylo. Zajímavější ale je, že když se politici nevybíravě napadají, tváří se jako v ringu, ze kterého někdo vyjde poražen a jiný jako vítěz.

To je ovšem velká iluze. Existuje velká skupina občanů, která si nevybírá, kdo vyhrál a kdo prohrál. Z ubohých a zlomyslných výroků, které proniknou do médií, mohou pouze ubozí a zlomyslní posluchači některým přitakat. Z politické diskuse se tak stává ring, ve kterém není vítěze, všichni odcházejí knokautováni. Odvolávání vlády se tak stalo jedním z mnoha vzkazů o úpadku veřejné debaty. Sociologové by nám měli říct, zda média devalvují politiku, anebo jestli politici dělají z médií kabaret, ale asi to bude jako s otázkou, zda bylo dříve vejce, nebo slepice. Jisté je jenom to, že věci důležité pro život, nejsou-li zábavné, se už v politice a v médiích řeší pouze výjimečně. A spěje to k tomu, že se nebudou řešit vůbec. Čeká nás ničím nerušená zábava.