Odvolací soud v řecké Soluni

Krátce po atentátu na Džindžiče se ukázalo, že za premiérovou vraždou stojí tzv. Zemunský gang, jedna z hlavních sil organizovaného zločinu v Srbsku. A Dejan Milenkovič, který byl zatčen minulý měsíc před generálním konzulátem Srbska a Černé hory v Soluni byl jedním z jeho hlavních vůdců. Nejen, že se organizačně podílel na přípravě a provedení Džindžičovy vraždy, 12. března loňského roku, ale několik týdnů předtím dokonce sám řídil automobil, který měl napadnout konvoj, vezoucí srbského premiéra na letiště a zabít ho už o několik týdnů dříve. Z 13 lidí, podezřelých ze spoluúčasti na Džindžičově vraždě je ve vězení v Srbsku zatím 5 osob, včetně šéfů gangu Zvezdana Jovanoviče a Milorada Lukoviče.

Prakticky okamžitě po zabití premiéra se začaly zjišťovat příčiny toho, proč musel Zoran Džindžič zemřít. Oficiální verze zněla, že se proti předsedovi vlády spikli nacionalisté společně se členy mafiánských klanů, kteří chtěli v Srbsku převzít moc. Dalším důvodem byla údajně snaha o to, aby se zabránilo vydávání Srbů spravedlnosti do Haagu, kteří zároveň chtěli co nejvíce zakonzervovat stav, který platil v Miloševičových dobách. A za třetí: Zoran Džindžič údajně chystal rozsáhlý úder proti srbským mafiím. Řada lidí v Srbsku si ale uvědomuje, že možná nebyla vyslovena celá pravda.

Známý protikorupční detektiv Marko Nikovič tvrdí, že řada členů Džindžičovy vlády měla úzké kontakty na členy jednotlivých mafiánských skupin. Podle Nikoviče, který se bojem s korupcí zabývá už více než 30 let není vyloučeno, že se v boji o moc Džindžič rozhodl spojit s jednou částí podsvětí proti druhé. A ta, pravděpodobně ve strachu o svou moc a bezpečnost reagovala zavražděním předsedy vlády. Hodně členů tehdejšího srbského kabinetu bylo také zapojeno v korupčních aférách a vraždy jejích účastníků nebyly v zemi ničím neobvyklým. Kromě Džindžiče byl zabit například známý válečný zločinec Željko Ražnatovič Arkan, dále například bývalý šéf jugoslávských aerolinek, nebo někdejší srbský prezident Ivan Stambolič a několik dalších desítek lidí, kteří toho v uvozovkách až příliš mnoho věděli.

Proto jsou jednoznačné soudy, které krátce po Džindžičově smrti, která byla v jednu dobu v Srbsku považována za mučednickou z toho důvodu, že padlý hrdina podle oficiální verze chystal tvrdý úder organizovanému zločinu, poněkud přitažené za vlasy. Faktem zůstává, že Džindžič mimo jiné zaplatil i za politiku spolupráce se Západem, kterou mu mnozí zvláště poté, co letouny NATO během kosovské krize zasypávaly bombami srbská a černohorská města dosti vyčítali, stejně jako to, že v podstatě vzdal srbské zájmy v Kosovu. Hlavní příčinou jeho smrti byl ale asi doopravdy organizovaný zločin. Není to ale jen nemoc Srbska a Černé hory. Například Maurizzio Massani z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě varuje, že organizované gangy operují v řadě zemí západního Balkánu a pokud proti nim tamní úřady nebudou schopny dostatečně zasáhnout, může to ohrozit stabilitu v celém regionu. I proto je vydání Dejana Milenkoviče, přezdívaného Bugsy řeckými úřady Bělehradu pozitivní zprávou.