Odvážný premiér a džungle zdravotnictví

O Paroubkově odvaze se dnes mluví už za hranicemi, když Němci i Rakušané oceňují jeho gesto vůči německým antifašistům.

Prostě se zdá, že se Paroubek nebojí vůbec ničeho. Ovšem proti takovému tvrzení existují také námitky, například lidovecký poslanec Josef Janeček upozornil, že se dosud všichni politici báli mocných zdravotnických lobby.

Mají z nich zřejmě panickou hrůzu, protože se obávají stanovit jakákoli pravidla, podle kterých by zdravotnictví mělo fungovat. Například by bylo možné stanovit standardy, podle kterých se má léčit. Bylo by možné vyžadovat certifikační zkoušky na provoz zdravotnických zařízení. Pomocí průhledného účetnictví by bylo možné kontrolovat, jak nemocnice hospodaří.

Nic z toho se žádný z dosavadních politiků neodvážil zavést. Nechávají volné pole lobbistům - lékařským spolkům, velkým nemocnicím, pojišťovnám, farmaceutickým firmám.

V prostoru bez pravidel soupeří zájmové skupiny každým rokem o dvě stě miliard a záleží jen na jejich schopnostech, co ze společného koláče utrhnou. Pro občana to není příliš výhodná situace. Jednak musí strpět, že Česko vydává ze všech zemí na světě nejvíc veřejných prostředků na zdravotnictví - částka dosahuje již sedmi procent hrubého domácího produktu. Jednak nemá ani tu nejmenší kontrolu, za co se jeho peníze utratí.

Premiér Paroubek, v jiných ohledech tak odvážný, v případě zdravotnictví odpovídá Janečkově definici bojácných politiků. Zpočátku se zdálo, že tomu tak nebude. Když se v červnu začali kvůli platům zlobit lékaři a když spor nemocnic s pojišťovnami začal přerůstat ministryni zdravotnictví přes hlavu, sezval Paroubek všechny rozhádané strany na koberec na úřad vlády. A domluvil s nimi kompromis, který se sice úplně všem nemusel líbit, museli ho ale respektovat.

Pocit, že premiér je mužem na svém místě, se ale vytratil, když člověk kompromis prozkoumal. Paroubek se zachoval zcela podle scénáře, který využili i minulí premiéři či ministři. Slíbil, že se lékařům zvýší platy. Když si nemocnice a pojišťovny stěžovaly, že na to nemají peníze, Paroubek slíbil, že oddluží pojišťovny a ty dají peníze nemocnicím.. Teď ve středu pak jeho slib potvrdila vláda.

Problém tak vyřešil na úkor daňových poplatníků a potřebné reformy odsunul do nedohledna. Nutno dodat, že mimořádné vládní dotace systému spíše škodí. Důkazy jsou nasnadě - v posledních čtyřech letech se růst zdravotnického dluhu neustále zrychluje bez ohledu na to, jestli premiéři dotace posílají či neposílají. Tím, že miliardy oddalují krach systému, zároveň jsou příčinou budoucího kolapsu. Systém si postupně zvyká utrácet mnohem víc, než vydělá. Když člověk přihlédne k premiérově zdravotnické iniciativě, lze podotknout, že větším hrdinou už byl Stanislav Gross, který odmítal pojišťovny oddlužit, dokud od ministryně zdravotnictví nedostane plán reformy, jak dalším dluhům zabránit.

Blíží se prvního září, kdy se mají zdravotníkům zvednout platy. Peníze od vlády mají zpoždění, a tak není jisté, jestli je lékaři opravdu dostanou. Nervozita roste i tím, že dosud není jasné, podle jakého klíče se bude zdravotnictví financovat v příštím roce. Pojišťovny nechtějí dát, kolik požadují nemocnice, a vláda zatím marně hledá nástroj, jak by pojišťovny donutila k větší povolnosti.

Řečeno s meteorology, očekávejme tedy horký týden. Příležitostné bouřky obstarají protesty, lékařů, nemocnic i pojišťoven.

Není třeba se bát, že současná krize nebude mít řešení. Všechny lobbistické skupiny hrají pouze o to, aby dostaly víc peněz a vláda nakonec potřebné miliardy najde, protože spory ve zdravotnictví nemůže v roce před volbami potřebovat.

Podstatná je jiná věc. Premiér slíbil, že situaci snad již během nadcházejícího týdne zkontroluje. Těžko říct, co to znamená pro zdravotnictví. Pro něho samotného to je ale druhá příležitost, jak prokázat odvahu i v tak obtížném resortu.

Postaví se tedy opět na stranu některých skupin, anebo řekne: "Pánové, zde máte potřebné peníze. Nejdříve se ale domluvme na pravidlech, podle kterých je budete utrácet."