Odtažitý sportovec s  urážlivým humorem. Tak charakterizuje Ivana Lendla autor jeho nového životopisu

Nelichotivých přezdívek měl víc než dost. Prestižní New York Times ho označily za „androida, který servíruje jako kyborg a má osobnostní kvality mraženého krocana“. Týdeník Time zase psal o „chladném, soběstředném, povýšeném, zlomyslném a arogantním muži s velmi hezkým čelem“.

A prestižní magazín Sports Illustrated shrnul názor většiny fanoušků z 80. let na Lendla, když konstatoval, že jde o šampióna, který nikoho nezajímá.

Britský nedělník Sunday Times v recenzi hodnotí pokus britského tenisového žurnalisty Hodgkinsona zapátrat pod povrchem a zkusit odpovědět na otázku, kým Ivan Lendl skutečně byl a je. „Ne, že by se mu to zcela podařilo. Přijít s tvrzením, že jde o nesmírného dříče, který má nulové charisma, není nic nového,“ poznamenávají kriticky Sunday Times.

Čtěte také

Autor nicméně věnoval svému tématu hodně času a přeci jenom přiblížil Lendla natolik, aby rozptýlil některé jeho charakteristiky hraničící s karikaturou. Výsledkem je portrét hodně odtažitého sportovce s poněkud urážlivým smyslem pro humor.

Co se zážitků z dětství týče, spisovatel připomíná, že Lendlova matka byla vynikající tenistkou a kdysi v českém ženském tenise představovala číslo dvě. Jinak byly ovšem její metody extrémní. Malého Ivana přivazovala během tréninku k síti, a pokud nejedl zeleninu, býval bit.

Ivan Lendl vlastní sbírku Muchových plakátů|foto: Filip Jandourek

Navzdory tomuto způsobu výchovy – anebo možná právě kvůli němu – se Lendl už v osmnácti stal juniorským mistrem světa a v profesionálním tenise pak dovedl k dokonalosti tvrdou hru od základní čáry, především díky využití nových kompozitních raket.

U Lendla je velké pokušení srovnávat jeho herní styl – silový, mechanický, opakující se – s jeho osobností. To je ale podle recenzenta příliš příkré, protože Lendla lze vidět také jako člověka, který hluboce proměnil agresivní tenisový styl, a má tedy nesporné zásluhy.

Čtěte také

Lendlův profesionální život byl přesto komplikovaný. Čím víc se mu dařilo na kurtu, tím víc si ho všímala StB. Na tenisty měla zvlášť spadeno, protože hodně cestovali po světě a hrozilo, že podlehnou svodům kapitalistické ideologie.

Lendl se těmto svodům vcelku rád poddal – emigroval při první příležitosti. 16. ledna 1982 na něj StB založila obsáhlou složku s nepříliš nápaditým jménem Ivan. „Snažili se na něj získat všechno od milenek přes sportovní partnerství, ale příliš daleko se nedostali,“ píše nedělník.

Lendla tou dobou nejvíc ze všeho trápily grandslamy. První čtyři finále prohrál a vyslovil si anglickou přezdívku „Choke-o-slovakian“, což lze přeložit jako „přidušený Čechoslovák“. Uspěl až na popáté v Paříži proti McEnroeovi, když prohrával o dva sety a dokázal zápas otočit.

Nakonec vyhrál sedm ze čtrnácti příštích grandslamů (a celkem devatenácti). „To je rekord, který teprve nedávno překonal Federer, takže o velikosti Lendla by vzdor vší kritice nemělo být pochyb,“ končí Sunday Times.

Zpracováno ze zahraničního tisku.